Metellos - Začátek, či konec?

Alric se podíval tak trochu zvláštně. Nakonec se ale rozhodl to dál nerozvádět. Zřejmě nedostal odpověď na otázku, kterou čekal.
"No, půjdeme se připravit. Nevíme co můžeme čekat, takže se připravme na všechno. " řekl a usmál se, pak v klidu odešel. Pokud to byla Drathasova laborka nebo tajná základna, tak to mohlo být cokoliv...

Tyria

Měla před sebou dlouhou cestu a tak se šla připravit.
Najedla a napila se. Zkontrolovala zásoby všeho co sebou brala.
Pak udělala pečivou údržbu ukořistěných mečů, aby se ujistila, že neselžou.
Nakonec si zakryla tetování na pažích kusy látky a někde sehnala velký pláš´t s kapucí, který přes sebe přehodila.
Nakonec se rozhodla chvíli meditovat.

Připravila ses jak jsi jen mohla. Našla jsi co jsi potřebovala, tohle byla zásobovací loď pro flotilu, takže tu byly zbraně, zásoby, ale všechny pláště byly černé. Místo k meditaci tu nebylo přímo žádné, ale meditovat se dalo všude kde bylo ticho. Hučení motorů sice bylo trochu rozptylující, ale bylo tu několik míst, kde bylo sotva slyšet... nicméně i tak se ti meditace příliš nedařila... neustále tě vyrušovaly temné myšlenky... zřejmě ses při boji s Drathasem dotkla temnoty víc, než jsi doufala...

Tyria

Zatraceně... Zaklela v duchu a postavila se.
Přešla párkrát po pokoji a pak se posadila na židli.
Zatraceně...i přes to vše, čím jsem si prošla, stále se nedokážu oprostit od temnoty...oprostím se vůbec někdy? Ne! Takhle nesmím uvažovat...já to zvládnu!
Postavila se na nohy a vydala se do hangáru.
Já svou temnotu ovládnu! Oren mi pomůže!
Řekla nahlas, i když jen sama sobě.

S novým odhodláním porazit své vnitřní démony ses vydala do hangáru. Loď nebyla příliš velká, takže nebyl takový problém najít cestu. Hangár byl poměrně prázdný. Zdálo se, že tady se odehrála největší bitva. Stále tu byly vidět stopy po krvy, mnoho zásahů po výstřelech... ti kdo tu byli se nedali bez boje, ačkoliv jim to ve finále bylo prd platné...
U jedidného raketoplánu zde čekal Alric. Měl na sobě také temné roucho, přes něj přehozený černý plášť a u pasu se mu houpal meč, který jsi předtím neviděla. Zdálo se, že je vyroben z nějakého korálu nebo tak něco. Vypadal zamyšleně...

Tyria

Přešla hangárkem až k Alricovi a podívala se mu do tváře.
Děje se něco? Jestli si potřebuješ o něčem promluvit, jsem tady...
Přešla kolem něj a položila mu ruku na rameno.
Stejně jako jsi tu byl ty, když jsem potřebovala...
S úsměvem pak nastoupí do lodi.

Alric se pousmál.
"Ne, myslím že jsem v pohodě. Jen... bojím se, co najdeme až tam dorazíme, může na nás čekat cokoliv..." řekl trochu znepokojeně. Ale zřejmě to nebylo jediné, co ho trápilo. Bylo ale také jasné, že o tom nechce moc mluvit.
Pak nastoupil na loď za tebou. V raketoplánu už bylo naloženo několik beden zásob a další drobnosti. Raketoplán nebyl tak velkej, zřejmě sloužil k přepravě nákladu, ne lidí... ale pro vás 2 tam bylo místa víc než dost.
Alric se posadil k řízení. "Tak? Připravena na další dobrodružství?"

Tyria

Dobrodružství.... Řekla zamyšleně hledíc před sebe.
Popravdě bych nejradši chvíli odpočívala...četla...meditovala...ale tohle musí být uděláno.
Řekla rozhodně a obrátila se k němu. Ve tváři měla rozhodnost.
Pojďme zničit Drathasův odkaz, posuňme galaxii zase o něco blíže míru a dobru...
Bouchla pěstmi do sebe.

Alric nastartovasl raketoplán a vyletěl z fregaty. Ta velice rychle zmizela v dálce. Alric nastavil kurz na místo, kde se měla nacházet Drathasova základna. Nahodil hlavní pohon a pak se už všechny hvězdy rozmazaly v podlouhlé čárky...
Teprve potom se Alric otočil směrem k tobě. "Chápu tě... ale tohle je jedinečná příležitost, které musíme využít. Drathas byl jedním z nejmocnějších sithů v galaxii a taková je i jeho moc... musíme jí zničit dřív, než jí ostatní absorbují a stanou se tak ještě mocnějšími..." řekl a praštil rukou do opěradla své židle.
"Máme nějaký plán?" zeptal se

Tyria

Ano... Pokývala hlavou a odvrátila se stranou, sledujíce hvězdošmouhy okolo.
Chvíli mlčela, ale nakonec odpověděla.
Vím co Drathas byl a jak mocný byl...to všechno vím...jen říkám, že bych místo toho válčení...byla s rodinou... Ve tváři měla krapet smutný výraz.
Myslím, že nejlepší bude omrknout, jak to vypadá...poté se můžeme rozhodnout, zdali bude lepší plížit se, nebo zaútočit překvapivě.
Pak se odmlčela, na mnohem déle. havou jí něco vrtalo a nevěděla, jestli to Alricovi říci, ale nakonec se rozhodla, že musí.
Jak...jak ovládnu tu temnotu v sobě? Děsí mě...děsí mě, čeho dokážu být schopná, když se příště neovládnu...

Alric jen pokýval hlavou, ale při rozmluvě o rodině se odvrátil a raději se dál věnoval řízení. Chvílí něco klikal na konzoli, než se po chvíli konečně otočil zpátky.
"Temnotu? Existují jen 2 možnosti, buď jí ovládneš ty, nebo ovládne ona tebe. Pak ti nebude záležet na nikom a ničem, jen na vlastní moci... a obětuješ pro to klidně všechny svoje přátele i rodinu..." řekl smrtelně vážně.
"Vždycky, když budeš cítit, jak po tobě temnota natahuje ruce, tak mysli na svoje nejbližší... a na to, co by se jim stalol kdyby jsi propadla temnotě..." dodal

Tyria

Povzdechla si, tentokrát celkem hlasitě.
Já vím...vím jaký je to problém...už jsme to zažila...vím...jaké jsme když mě to ovládá, ale někdy si prostě nemůžu pomoci...
Ve tváři měla citelný smutek.
Nachcu být taková...ale je tolik věcí, které nedokážu odstřihnout...tolik...křivd..
Pěstí uhodila do opěradla židle.
Díky...já...budu na to myslet....

Alric se na tebe podíval, v jeho očích bylo vidět pochopení. "Zvládneš to... musíš. Víš... Drathas mě ovládl pomocí strachu a stínu, omámem jeho kouzly jsem v souboji zabil svojí vlastní sestru. Dohnal mě za hranici temné strany..." řekl a při slovech se zadrhával. Bylo poznat, že to pro něj bylo velice těžké. "Ale pak jsem si uvědomil, že bych byl horší jak on, kdybych se nechal dohnat tam kam on... místo toho jsem udělal všechno, abych se ho zbavil... ne ze msty, ale proto, aby to co jsem cítil já nemusel cítit nikdo další..." řekl. "Každý z nás si nese svůj kříž... své křivdy... špatné vzpomínky... ale nezapomínej kdo jsme... jsme jediové... chráníme galaxii před zlem... " řekl stylem, ve kterém jsi cítila, že v té myšlence nachází jisté uspokojení

Tyria

Nakonec se jí na tváři objevil úsměv po Alricových slovech.
Zvedla hlavu a podívala se mu do očí.
Jsem Tyria Eleanora T'ianna D'Corellia Griffiths, třetí toho jména, Mistryně řádu jedi a potomek Erwei, první z jedi! Přísahám, že nikdy neztratím to co jsem!
Řekla a z jejich slovy byla cítit hrdost, ale ne přehnaná.
Pojďmě Alricu! Společně očistíme Vesmír od dalšího zla, tak jako naši předkové tisíce let před námí a jako naši potomci tisíce let po nás!
Sálala za ní energie...Alric moh cítit, že našla pevnou půdu pod nohama.

Alric se pousmál. Cítil moc dobře, že tohle nejsou jen planá slova. Možná, že v galaxii přeci jen zůstal ještě někdo, komu věřil že zastaví příliv zla, které se zdálo úplně všude. Neřekl nic, ale jeho pohled řekl všechno - cítila jsi v něm hrdost, klid a možná ještě něco víc?