Metellos - Začátek, či konec?

Raketoplán po nedlouhém letu vyskočil kousek od fialové planety. Planeta byla velice hustě osídlená a v republice byla známá především, jako producent obrovského množství energie. "Tak? Jsme tady... Metellos. Doufám, že víte, kam to bude..." zeptal jsem se své spolucestující. Během cesty bylo vlastně celkem ticho, ale nebyla zase tak dlouhá, takže to nebylo nic tak divného. Kromě toho jsem nechtěl moc začínat konverzaci, protože jsem netušil, kolik toho o mě tuší...

Tyria

Popravdě...nemám absolutní zdání...muž....kterého hledám....je to už dávno...vyrůstali jsme spolu...
Řekla...nechtěla se nějak prozradit a tak trochu mlžila.
Je to už dávno, co jsme ho viděla...dokonce si už ani nepamatuju, jak se jmenuje. Ale vím jak vypadá, a že by měl být tady...to je slibný začátek...
Usmála se na Orena. Během cesty s ním moc nemluvila. Jednak nemluvil on s ní a navíc nevěděla o čem s ním mluvit....aby se třeba neprořekla.

"No, je trochu těžké zadat kurz, když vlastně nevíte, kde chcete přistát." řekl jsem a  prozatím nastavil stabilní orbitu kolem fialové planety. Nakonec jsem odněkud vytáhl malý informační čip. "Chci, abyse si tohle nechala." řekl jsem. Samozřejmě že nemohla tušit, co na tom čipu je. "Když před lety vrhly vojáci do chrámu jedi tak jedna z prvních věcí co udělali bylo, že se chtěli zmocnit informací o řádu. Většina informací ale prostě zmizela. A co je nejvíce bolelo byl fakt, že zmizel i paměťový čip, který obsahoval informace o všech členech řádu a všech dětech citlivých na Sílu. Nikdy nebyl objeven..." řekl jsem a podal jí čip s informacemi, jako kdyby o nic nešlo.

Tyria

Omlouvám se, ale když jsem jej naposledy viděla, teprve se sem stěhoval...nemůžu vám říct přesně kam.
Pak se podívala na čip, který ji Oren předával.
Opatrně jej vzala do ruky.
A kde se speciál jako vy dostal k tak cennému čipu?
Koukla na něj podezíravě.
Byl to snad nějaký zlodějíček, co se obohatil na zrušení řádu, nebo?
Popravdě uvažuji, jestli to chci vůbec vědět.

"Není na tom vůbec nic složitého... byl jsem tam, když byl řád zrušen... byl jsem to já, kdo čip ehm... "získal" dřív, než se k němu mohla dostat Republika. Od té doby jsem ho střežil, aby nepadl do neprávných rukou a čekal jsem, až ho budu moci vrátit řádu..." řekl jsem. Snažil jsem se, aby to vyznělo tak, že jsem byl jeden z vojáků, kteří ten den vrhli do chrámu a nikoliv, že jsem tam byl jako jedi. "Nicméně... to nám nepomůže vašeho přítele najít... možná kdybych měl jméno, mohl bych projet databázi..." zeptal jsem se

Tyria

Krapet se zamračila.
Ah...tak...to jste tedy velmi...ochranářský člověk...
Skryla si čip do šatů.
Jen málokdo myslí při plenění na dobro ostatních...a když mi dáte čas, pokusím se vzpomenout..
Pokynula mu a odešla do své kajuty, kde se zavřela a posadila do meditační polohy. Pak se pokusila vyvolat vzpomínky.

Odešla jsi do své kajuty a začala meditovat. Cílené vyvolávání vzpomínek mělo ale trochu jiný účinek, než jsi čekala. Zjevila se ti temná místnost. Uprostřed ní seděl na zemi člověk. Neviděla jsi mu do tváře, ale cítila jsi, že v místnosti nejste sami. Chlápek na zemi zvedl hlavu. Byl starší... a nejspíš také zraněný, ale byl to určitě ten samí člověk, co se ti zjevoval ve vzpomínkách. "Pomoc mi... pomoc nám všem... už nemáme moc času..." ta slova zněla naléhavě. Zřejmě se ten člověk opravdu něčeho bál. Pak se za ním v temnotě objevila červená čepel meče... a obraz zmizel. Seděla jsi ve své kajutě... podle všeho celkem dlouhou dobu... ale zato jsi cítila, kam máš jít...

Tyria

Chtěla se dostat hluboko do svých vzpomínek, ale místo toho, dostala vizi.
Byl to pro ní jen záblesk, když se pak s trhnutím "probudila" skoro se svalila na zem.
Vize? Ale může to tak dobře být past...po Drathasovi už nesmím věřit nikomu.
Rychle se vyšvihla na nohy a vyrazila do kokpitu...už věděla.
Už vím kam letět...je to... Pak mu nadiktovala přesně to co věděla.

Pokrčil jsem rameny, když jsem dostal instrukce k přistání. Stočil jsem řízení a vnikl do atmosféry planety. Namířil jsem na jižní polokouly a podle instrukcí přistál na velké ploše nedaleko poměrně velkého a trochu strašidelného sídla. Vypadalo velice opuštěně. Popravdě se nezdálo, že by tu někdo byl celé roky. Původně dobře udržovaná zahrada zplaněla, budova byla oprýskaná počasím, z kašny dávno neprýštěla voda... bylo to divné... "No... jsme tady... ale nezdá se, že by tu někdo bydlel... jste si jistá, že to má být tady?" zeptal jsem se nedůvěřivě

Tyria

Vylezla z raketoplánu a koukla na opuštěné sídlo.
Zamračila se.
Je to tady...jen...asi jdu s menším zpožděním....i když možná krapet větším.
Koukla na Orena.
Zajdu se podívat dovnitř...možná tam budou nějaké vodítka kam můj známý odešel...
Otočila se zpět k sídlu.
Bylo to tu strašidelné, jako připravené k přepadu.

Otevřel jsem rampu, aby mohla Tyria opustit loď. "Jste si jistá, že byste tam měla jít sama?" zeptal jsem se pro jistotu. Ačkoliv mě strašidelná sídla opravdu moc neděsila, tak jistota byla jistota. Navíc jsem cítil její nejistotu. Nebe jiskřilo nabyté elektřinou, zřejmě se schylovalo k elektrické bouři, které byly v atmosféře planety poměrně běžné. Sídlo před nimi bylo chráněno, jinak by se dávno rozpadlo, i raketoplán by měl vydržet, ale nevypadalo to, že po dobu bouře zůstaneme na zemi...

Tyria

Zamyslela se.
Myslím...no...myslím, že mi tu nic nehrozí...je to jen staré opuštěné sídlo...může tu maximálně přespávat nějaká ta lůza a i když jsem šlechtična...s blasterem zacházet umím.
Řekla, ale neusmívala se.
Navíc...kdyby se ta bouře zhoršila, někdo mi musí dát vědět...plus hlídat náš odvoz..
Nechtěla sebou Orena moc brát...byl to voják...sice obestřený tajemstvím, ale voják a ten se nemohl dozvědět, že je Jedi a co tu pohledává.

Kývnul jsem hlavou. "Dobrá, budu čekat tady, ale až bouře začne nebudu schopný nejspíš dojít dovnitř. Kromě toho by se mohla přerušit i komunikace. Tak buďte opatrná." řekl jsem a opřel se o sedadlo. Upřímně jsem doufal, že nebude potřeba žádné akce, ale pro jistotu jsem začal přemýšlet nad tím, jak by se dalo v případě nouze zasáhnout. Kdybych ale očekával jakýkoliv problém nedovolil bych jí jít samotné...

Tyria

Pomalými krůčky se vydala k opuštěnému sídlu.
Šla pomalu, ale jistě sledujíc širé okolí.
Pomocí síly prozkoumávala vše kolem, jestli zde nenajde nějakou známku...podrazu.
Byla připravená na vše...tedy...pak si uvědomila, že nemá svůj meč, ale jen ten fialový co sebrala gardistům. Jeden meč...to nebyl její styl...
Sakra...

Sídlo nebylo staré... jen tak vypadalo protože nebylo udržované. Zdálo se, že bleskové bouře se vybraly svojí daň. Uviděla jsi několik bezpečnostích senzorů, všechny dávno nefunkční. Necítila jsi ale vůbec nic neobvyklého. Všimla sis ale v hlíně, které ... co si nalhávat o stopách si toho moc nevěděla, ale nezdály se příliš staré. Kromě toho ale nic. Došla jsi k vchodovým dveřím, které rovněž vypadaly celkem neudržovaně, jen pavučiny na rámech byly potrhané nedávným používáním...

Tyria

Někdo tu nedávno byl! Pomyslela si, když uviděla pavučiny a stopy. Teda mohl tam někdo být i před týdnem a ona by to dobře nepoznala, ale tohle opuštěné sídlo a její vidiny. To muselo něco znamenat.
Ještě zvýšila ostražitost a trochu i zalitovala, že tu není Oren. Měl přeci jen...velkou pušku a ta by se jí teď hodila. Pomyšlení, že by měla používat jen jeden meč, jí na klidu nepřidávalo.
Opatrně se zapřela do dveří.

Dveře se otevřely potichu a hladce, jako kdyby byly úplně nové. Dveře byly velice kvalitně vyrobené, nejspíše ruční práce. Před tebou se otevřel poměrně velký přijímací sál. Byly zde obrazy i sochy. Bylo to vlastně trochu podobné sídlu tvých rodičů na Alderaanu. Všechno ale pokrývala vsrtva prachu a pavučin. Kromě podlahy, kterou někdo zřejmě relativně nedávno prachu zbavil. Nějaká síla ti napovídala, že máš jít nahoru po schodech a doprava...

Tyria

Rozhlédla se okolo. Kdyby tu nebylo tolik bordelu, tak by tu bylo i hezky.
Bylo však vidět, že tu nedávno někdo byl.
Opatrně a pomalu se vydala nahoru po schodech a doprava. Dávala si pozor na vše kolem.
Nevěděla co za sílu jí sem táhne, ale byla na pozoru.

Pokračovala jsi pomalu po schodech nahoru. Bylo zde naprosté ticho. Schody neskřípaly, zábradlí bylo pevné, přesto tu bylo světlo jen z oken, nezdálo se, že by fungovala elektřina v domě a pokud ano, tak byla vypnutá. Kromě pavouků jsi vlastně neviděla nic živého. Přesto jsi necítila žádné nebezpečí, ale necítila jsi prakticky nic zvláštního což tě znepokojovalo. Pokračovala jsi kousek dál, dokud jsi neuviděla dveře, které byly lehce pootevřené. Ať už tě sem přivedlo cokoliv tak to bylo za těmi dveřmi...

Tyria

Bylo to krapet děsivé a ona doufala, že za těmi dveřmi čeká jen pár jejích přátel s velkým dortem, konfetami a krabičkou dobrého tabáku. Nicméně se obávala, že tam bude něco jiného...možná to ude mít zuby, nebo zbraň...nebo dokonce obojí. A to se jí nelíbilo.
Nohou jemně kopla do dveří aby je otevřela, sama však zůstávala v chodbě a koukala do místnosti.

Dveře se otevřely, opět velice potichu. Otevřely se do velké kruhové místnosti ve které ale byla vesměs tma, takže jsi skoro nic neviděla. Uprostřed ale seděl chlápek. Neviděla jsi ho příliš dobře, protože i na něj dopadalo málo světla. Jakmile se dveře otevřely tak zvedl hlavu. Všimla sis jeho jizvy v matném světle, rovněž toho, že se usmíval. "Tyrio... tak rád tě zase vidím..." řekl a pomalu začal vstávat.

Tyria

Prohlédla si chlápka...byl to dle všeho ten, z jejích vzpomínek a snů.
I já....tebe... Bylo to dost trapné, ale nemohla si vzpomenou ta jeho jméno.
Pak se rozhlédla okolo.
Co se tady s tím stalo...měla jsme za to, že ses chtěl...usadit...

Chlápek zůstal stát na místě. "Situace byla... složitá. Sama sis jistě musela vytrpět mnoho od doby, kdy jsme museli opustit chrám. Mnoho z našich přátel to nezvládlo, byly dny, kdy jsem si myslel, že to nezvládnu. Nakonec jsem našel svojí cestu... ale nepřátel jsem se nezbavil. A ti se stále blíží. " řekl. Zdálo se, že ho něco opravdu trápí. "Potřebuju tvojí pomoc Tyrio! Pokud nám nepomůžeš ty, tak bude brzy konec..." řekl.

Tyria

Popošla dovnitř a stále koukala na toho muže. Od události s Drathasem měla prostě tendenci moc nevěřit.
Ano...prošla jsem si...dost těžkými chvilkami...mistr Silas...zůstal v Chrámu, když se evakuovali padawani a já...mě poslal s nimi...zůstal tam, abych já mohla odejít...
Poprvé od rozhovoru se na chvíli zakoukala do země.
O jakou pomoc se jedná...? Řád je už dávno za námi...já...žiju si život šlechtičny...

Chlápek se trochu uchechtl. "Chápu tě Tyrio, chceš se chránit, tomu rozumím. Ale od prvního dne, co jsem tě v chrámu spatřil jsem se k tobě připoutal. Vytvořil jsem ze své strany pouto v Síle, které jsi bohužel nikdy neopětovala." řekl trochu smutně. "Díky tomu poutu ale vím o mnohém, cos dělala. Právě proto jsem se rozhodl vložit náš osud do tvých rukou. " řekl smrtelně vážně. V tu chvíli jsi uviděla pohyb. Objevilo se několik dalších postav na krajích místnosti. Každá z nich aktivovala svůj meč. Byly různé, modré, zelené, žluté, oranžové, fialové i červené. Chlápek uprostřed k tobě natáhl ruku a otevřel dlaň, na které měl položený svůj meč. "Nemohl jsem fundovat jako jedi v době, kdy řád zanikl, ale nedokázal jsem nikdy přijmout temnou stranu. Hlavně díky tobě... věděl jsem, že by ses na mě nedokázala podívat, kdybych se stal sithem. Přesto jsem hledal spojence a našel jsem je. Jediové, padlí jediové, sithové a další. Bylo nás mnoho... zůstalo nás 12. Nemáme kam utéct... sithové jsou nám na stopě a až nás najdou, tak zemřeme všichni. Proto tě žádám o pomoc... zachraň nás... nebo, pokud nám nebudeš věřit, pokud ti přijde, že takhle se věci vyvinout neměli tak ukonči naše trápení..." řekl. Všech 11 osob po obvodu místnosti deaktivovali svoje zbraně a v podobném gestu napřáhly otevřené dlaně, na kterých měli položené svoje zbraně...