Běžná rutina

"Škorpion!" zakřičel jsem do sluchátka. Byl to záložní plán. Měli se rychle stahnout zpátky a chránit lorda, naše lodě se o tohle už postarají, beztak nemůžeme v tak malém počtu bojovat s křižníky, ale mohli jsme ochránit královskou rodinu. S tím také souviselo to, že jsem se už nemusel moc maskovat. Ihned na to jsem upřel na chlapce svoje oči. Rovněž ty zrudly. Byla to nějaká doba, co jsem použil naposledy Force rage, ale díky svému jedijskému učení jsem ho dokázal zvládat. "Hlupáku... jak si dovoluješ riskovat úspěch plánu! Ale Darth Marius tě naučí cenu zbrklosti..." zahřímal jsem, zvedl ruku a vyslal salvu blesků dost silných na to, abych zneškodnil všechny v místnosti. Chtěl jsem zjistit, co přesně se děje a k tomu se mi teď moje temné já hodilo více, než jedijské nebo vojenské...

Chlapi odpověděli souhlasně a začali se stahovat zpět do sídla. V tu chvíli začala všechna planetární děla pálit na orbitu což byla celkem úctyhodná světelná šou.

Tvé blesky ozářily místnost a zasáhli oba, jak chlapce, tak Thalase. Jo a taky krásný zdobený nábytek, na kterém zůstalo mnoho spálenin. Když tvé blesky ustaly, vypadalo to, že Thalas je mrtvý a chlapec těžce popálen a nadále se šklebil.

Takže...taky sith...i když ne...ty jsi jim pouze býval...cítím to v tobě...nemáš povahu ryzího sitha...jsi jen přeběhlík...přeběhlík který se mi ukázal....teď už o tobě vím...tohodle kuka bude škoda...dal jsem si s ním takovou práci, aby fungoval přesně tak jak má...ale hádám, že se krapet opotřeboval...teď...už tomu nepomůžeš...i s tvými schopnostmi neporazíš co přišlo... Usmál se opět...na chodbě se ozvalo množství kroků, což značilo že stráže přicházejí.
Tak zase někdy...speciále... V tu chvíli z chlapcových očí začala mizet ona červeň i škleb, vše začalo být střídáno něčím, mnohem hrozivějším. Byl to výraz dítěte, trpícího bolestí, dítěte, které má strach...dítě které umírá.

Thalase mi líto nebylo... ať byl loutka nebo ne. Ale nesměl jsem dovolit, aby ten proklatej sith způsobil smrt dítěte. Ty blesky neměly zabít nikoho, ale ten chlápek asi prd vydržel. Narazil jsem si helmu a jediným skokem jsem se objevil u dítěte. V rychlosti jsem použil veškerou léčivou moc co jsem mohl. Nicméně jsem neměl čas ani náladu zjišťovat, na čí straně jsou stráže. Vzal jsem kluka a skočil z nejbližšího okna ven... pád trochu přibrzdil pomocí Síly. Musel jsem odsud zmizet. Co sakra bylo s planetární obranou? Po tom fiasku na Corellii bylo všechno pojištěno, zálohováno a přemíštěno do více budov... nemohlo přece vypadnout všechno... a sithové přeci nemohli mít dost velkou flotilu, aby mohli ohrozit jeden z nejlípe bráněných světů republiky...

Nebyl jsi zrovna léčitel, ale to co jsi použil k léčení pomohlo vykřesat chlapce z nejhoršího. Pak sis ho přehodil přes rameno a vyskočil z okna. Pád to nebyl zrovna příjemný, ale budova naštěstí nebyla tak vysoká a navíc tvá síla ti pomohla pád přibrzdit. Rozběhl ses pak k nejbližšímu transportu, aby ses dostal zpět do paláce. Strážím trvalo než si uvědomili kudy jsi utekl a tak už jsi byl pryč když tě začali hledat. Všechny ty planetární obrany způsobovaly docela hluk, i když fungivala jen asi polovina vší obrany na planetě. Pak se ozval Akh'ati.

Pane! Kritický problém! Planetární obrana je sice online, ale zaciluje New Hope a ostatní křižníky! Pálíme do vlastních a já to nemůžu zrušit. V ovládacím centru se zabarikádovali vojáci a odpojili všechny konzole!

"Ať se naše křižníky přesunou na vysokou orbitu... dostaňte je nad sithy... já se postarám o ty vojáky... hlavně braňte královskou rodinu!" vykřikl jsem rozkazy. Předal jsem kluka vojákům s tím, ať ho pořádně hlídaj, ať ho nepodceňují ale ať mu pomůžou, že se pro něj vrátím. Pak jsem naskočil do transportu. "Do ovládacího centra a fofrem! Záleží na tom osud planety..." zařval sjem a ani moc nepřeháněl...

Odpověď od Akh'atiho už nepřišla, kanál byl mrtvý. Tys předal chlapce do rukou vojákům a ti jej začali léčit. Transport vystartoval a začal mířit k centrálnímu ústředí obrany planety, které se nacházelo nedaleko paláce, avšak bylo samostatnou budovou. Transport přistál před hlavním vchodem, kde už bylo několik vojáků, kteží se marně snažili vyrazit dveře.

Neměl jsem čas na žádné nesmysly. Ačkoliv hrozilo celkem reálné nebezpečí, že se prozradím musel jsem něco dělat. Mávnul jsem rukou a odhodil vojáky od dveří, ihned na to jsem mávnul znova a vyslal vlnu kinetické energie proti dveřím. Tyhle dveře byly určitě minimálně z durasteelu, vyztužené proti jakémukoliv útoku. Nicméně tady šlo o budoucnost celé planety. Sebral jsem další energii a pokud to bylo nutné, hodlal jsem rozervat celý vztup na kousíčky. Už jsem byl párkrát v podobné situaci, jenomže vojáci si pak nemohli vzpomenout co se vlastně stalo... záhadně mizeli důkazy a lidi měnili své výpovědi...

Vojáci uskakovali stranou a nevěřícně zírali, jak tu jeden speciál pomocí rukou trhá dveře na kusy, co víc, odhazuje je stranou. Pomocí síly si dveře drtil, ale opravdu byly z durasteelu, připravené odolávat útočníkům a držet planetární obranu až dokonce. Muži se od tebe drželi ve větší vzdálenosti, teda až na dva, kteří přišli blíže. Byli to Akh'ati a Chaghvez, zbytek zůstal bránit vládce planety.

Chaghvez

Zastavil se kousek od tebe. Koukl se na tebe, jak rveš pomocí síly dveře na kusy. Chvíli tě sledoval, pak se ušklíbl a vytáhl nejsilnější granát co měl u sebe, odjistil jej a přišel blíže. Dlužíš mi svůj plat, Akh'ati... Zasměje se a granát vrhne proti již tak namáhaným dveřím. Ozval se výbuch a zvedl se prach.

Neměl jsem čas na věci, stejně jsem jim tohle hodlal vymezat z hlavy... jako ostatně už asi 3x. "A já myslel, že jsem vás poslal hlídat královskou rodinu... o tom si ještě promluvíme..." Prozatím na to ale nebyl čas. Znovu jsem nabral Sílu a prorazil už tak dost poničené dveře. Ihned na to jsem vběhl dovnitř. Nehodlal jsem se zdržovat zjišťováním, kdo je na mé straně a kdo ne. Prvního vojáka co se mi postavil sjem sundal pažbou, dalšího odhodil Silou na zeď a další 3 střelil omračovacím pulzem. Musel jsem se fofrem dostat do kontrolní místnosti...

Chaghvez

Joo zbytek týmu je tam, ale tady Akh'ati tvrdil, že musí jít sem, aby to mohl zastavit..a znáte ho...když něčemu věří, jde za tím a v boji je příšerný, takže jsem ho doprovodil! Přece si nechcete ukrást všechnu slávu pro sebe?
Zasmál se, popadl svou pušku a vběhl dovnitř hned za tebou. Uvnitř bylo mnoho vojáků a ani fakt, že jsi právě prošel dveřmi, které měly vzdorovat útokům týdny, během pěti minut jim neubíral na morálce. Kolem hlavy ti začaly hvízdat blasterové výstřely. Chaghvez nečekal a přesnou střelou vyřídil dva chlapy, natrvalo. Postup nebyl snadný, místo bylo zbudované k obraně a vojáků zde bylo docela dost.

Zamračil jsem se. Takhle jsem se mohli probíjet celé hodiny. Použil jsem tedy force speed a vyrazil dopředu. Náhodná střela mi poškodila pancíř na ramani, ale na to byl stavěn. Skočil jsem dopředu a dalšího vojáka sundal pažbou, ale nebyl čas být hodný. Další 2 jsem tedy zastřelil. Potom vyslal celou chotbou kinetickou vlnu, která měla vyřídit všechny kolem. Nehodlal sjem zastavit, dokud se nedostanu do řídící místnosti...

Se sitho-jedim v čele šel postup velmi hladce. Stráže lítaly vzduchem i když byly dobře trénované, nikdo z nich nebyl trénovaný na boj s uživatelem síly, popravdě, kdo byl. Po pár minutách jste se probili až k dalším dveřím, slyšel jsi z poza nich "pořádně je zabarikádujte, musíme vydržet, aby jsme splnili svou povinnost." Dveře vypadaly opět z durasteelu, i když ne tak hrubé.

Došel jsem ke dveřím. Tady jsem opravdu neměl čas. Aktivoval jsem jeden úkrývací otrovr ve zbroji, ze kterého vyletěl můj starý meč. Aktivoval jsem čepel, zarazil jí hluboko do dveří a začal je otvírat jako krabici sardinek. Durasteel sice kladl odpor, ale proti světelnému meči to nemohlo dlouho vydržet. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že už zo bude stačit jsem dveře pomocí Síly vtlačil dovnitř. Každá vteřina navíc znamenala mnoho mrtvých...

Za tebou šli jen Akh'ati a Chaghvez, ostatní se asi příliš báli, nebo prostě jen kryli váš postup. Když jsi vytáhl svůj meč a zanořil jsi ho do dveří, oba muži pískli. Pěkně...taková hračka..nedivím se, že byli Jedi takoví frájové...

Dveře se pod náporem meče začaly kroutit a tavit a postupně povolovat...až dosáhly kritického momentu, kdy by je rozrazil i jen slabý silový pulz.

Otočil jsem se na ty 2 a mávnul rukou. Neviděli jste vůbec nic zvláštního... řekl jsem jim lehce. Nebylo to poprvé co jsem jim musel lehce upravit vzpomínky a nejen jim, ne nadarmo jsme byli jedna z nejlepších speciálních jednotek v republice. Samozřejmě, že zbytek týmu byl fakt dobrý, ale moje schopnoti jedije / sitha se hodily až příliš často. Schoval jsem meč, vytáhl zase svůj blaster a rozrazil dveře dokořán, dovnitř jsem hodil paralyzující granát a rychle se schovla za nezničený okraj dveří...

Vběhl jsem dovnitř připraven pálit. Nebyl tu ale nikdo, kdo by se bránil. "Jste idioti... sihtové nikdy neplní svoje sliby, kromě toho nemají šanci proti naší obraně, koukejte to rychle přepnout, než vás všechny postřílím za velezradu!" řekl jsem a popohnal pár nejbližších bouchačkou. Zdálo se, že to tu opravdu smrdělo. Mezitím jsme aktivoval vysílačku. "Jsme vevnitř, podejte hlášení..." řekl jsem

Muž

My...my...nevíme...velitel měl..k..kódy... Ukáže prstem na mrtvolu muže s pistolí v ruce. Z rány se ještě kouřilo. My..my opravdu nevíme...prosím..jen nás nezabíjejte...máme ženy a děti!

Akh'ati prošel kolem a začal datlovat do počítače. Je to zaheslováno dosti silně pane, potrvá mi možná pár desítek minut, než to prolomím...i když bych mohl zkusit obrátit polaritu a dočasně přehodit všechny příkazy...je to ale riskantní...

Vysílačka neregovala...bylo tu nějaké rušení.

Podíval jsem se na muže takovým pohledem, který mu jasně naznačil, že by měl okamžitě zavřít hubu... opravdu jsem neměl náladu bavit se se zrádci. "Udělej co můžeš, naše lodě to tam trhá na kousky... co se stane při nejhorším? Skratuje se to? Vybuchne to? To je fuk, nahoď to!" řekl jsem a došel k jedné konzoly. Měl jsem ještě jeden fígl, který jsem chtěl vyzkoušet. Jako vysoce postavený člen speciálních jednotek jsem měl kod, který byl nadřezený lecčemus. Nevěřil jsem sice, že by mohl pomoc i tady, ale zkusil jsem ho zadat do počítače...

No, s tím se nedá nic dělat. Nahoď to a pokud se umíš modlit, tak se modli aby se to nahodilo a hlavně rychle, každou vteřinou ztrácíme lidi... řekl jsem a znovu a aktivoval vysílač v místnosti. "Podejte někdo hlášení, co se děje, jaká je situace!" zařval jsem do vysílačky. Štvalo mě být neinformovaný. Netušil jsem, jak se vyvíjí bitva a potřeboval jsem to vědět. Jinak jsem nemohl téměř nic...

Nervozně jsem pošlapoval, ale zdálo se, že se nám podařilo alespoň na chvíli zmást sithy a způsobit jim nějaké ztráty. Když začaly počítače opět nabíhat okamžitě jsem se otočil na své muže. "Dejme mi update, rychle... co se děje? Jak jsme na tom... potřebuju znát situaci" řekl jsem. Nemohl jsem nic dělat, když jsme byli slepí jak koťata...

Akh'Ati

Rychle ťukal do přístrojů a po chvíli odpověděl.
Vypadá to, že se nám podařilo zničit oba sithské křižníky, pane. Na naší straně to přežila pouze New Hope...
Chvíli pak opět něco ťukal a snažil se spojit s New Hope. Pak praštil rukou do stolu.
Pane, New Hope neodpovídá...nemůžu navázat spojení, nemůžu přesně zjistit čím to je, přístroje stále nabíhají....
Pak se zastaví a začne zběsile něco vyťukávat.
Pane! Vypadá to, že New Hope není schopná udržet se na orbitě, odsud se zdá, že systémy jsou neaktivní, nevím, zdali zničené, nebo vyplé. Jedno je však jisté...pokud s tím něco neuděláme, New Hope se zřídí...do města!

To bylo pořád něco. "Fajn... vemte všechny tyhle šašky a nechte je zavřít za velezradu... kdyby dělali problémy, tak je zastřelte... já se pokusím vzít raketoplán a nahodit tu blbou loď... zalarmujte příslušné úřady, ať se připraví na případnou kolizi... to je rozkaz..." řekl jsem, nečekal na odpověď a vyřítil se vem z bunkru, rozhlédl jsem se kolem, zda tu bylo něco schopné opustit orbitu...