Běžná rutina

Ano Pane! Ozve se jednohlasně, zatímco jsi pelášil ven z komplexu. Netrvalo ti dlouho a pár vojáků ti sehnalo malou stíhačku, schopnou opustit orbitu.

Z vysílačky se ozvalo. Pane! Máme asi 20 minut, než New Hope dosáhne kritického bodu. Stráž začala s vyklízením města, ale nemají šanci to stihnout včas...já se stále pokouším spojit se s New Hope, ale nikdo neodpovídá...vypadá to, že restart poškodil senzory a nejsme schopni oěřit známky života...Konec!

"Fajn, kdyby bylo nejhůř, tak jí v kritickém momentu sestřelte... rozstřílejte jí na kusy... lepší obětovat posádku jedné lodě, než tisíce lidí ve městě.... ale snad k tomu nedojde..." řekl jsem, nasednul do stíhačky a na vlastní pěst jsem se vydal do té lodi. Odstartoval jsem sem a vydal se přímo k lodi s nadějí, že budou hangáry otevřeny, pokud ne, hodlal jsem se dovnitř prostřílet...

Byla to zkáza. Blbé 2 křižníky... normálně by stačily 3-4 lodě, aby si s tím poradily, ale takhle? Když se vlastní obrana otočila proti nám? Byla to katastrofa. Nebyl ale čas litovat, New Hope byla sice slušně pocuchaná, ale držela pohromadě, minimálně části lodí museli být zachovalé, naštěstí moje zbroj a helma mohly fungovat dočasně i ve vákuu, takže tam by snad problém být neměl. Namířil jsem si to do hangáru, nebyl čas nazbyt. Přistál jsem a fofrem vystoupil, bouchačku jsem si vzal do ruky a vydal se přímo směrem na můstek... cestou jsem hledal přeživší, stopy bitvy, či cokoliv, co by mi napovědělo, co se děje... při nejhorším jsem mohl aktivovat sebedestrukci a tím zachránit životy tam dole...

Zamračil jsem se. Zdálo se, že zmizení posádky bylo celkem snadno vysvětlitelné... sevřel jsem svůj blaster a vydal se rychleji na můstek. Pokud tu nějaký sith zůstal, byl beztak nejspíše tam. Tohle šílenství muselo skončit... rychle!

Tohle nebyla bitva, byl to masakr. Nikdo z posádky neměl šanci... zdálo se, že ani nikdo z gardy nebyl na palubě... nicméně sithy přece jenom někdo zabil. V tom jsem uslyšel nějaké zvuky. Zvedl jsem svojí zbraň a velice obezřetně jsem se vydal zkontrolovat, co to bylo. Oči jsem měl na stopkách a nebyl to zdaleka jediný smysl, který pracoval na 100%, mohla to dost dobře být past...

Natáhl jsem k němu ruku a soutředil energii. Doufal jsem, že bych mu snad mohl pomoci a zachránit ho, byl to přece jenom důstojník republiky. "Kam šel ten někdo? Přežil někdo, kromě vás? Udělám co bude v mých silách, abych vám pomohl...." řekl jsem. Potřeboval jsem víc informací, než kolik jsem teď měl. A času nebylo nezbyt...

McKay

První důstojník New Hope, Ernst McKay...kde je ten někdo nevím...poté co přišel, zase odešel...
Energie během chvíle zahojila ránu a muž se s tvou pomocí postavil na nohy. Když viděl zkázu můstku v pravém světle, posmutnil a když uviděl tělo kapitána, které nebylo jen mrtvé ale bylo také zhanobené různými způsoby, neudržel slzy. Kapitáne! S tvou pomocí dal jeho tělo stranou a pak se postavil ke konzoli.
Bitva byla litá, ale co si pamatuju tak New Hope vyhrávala...Počkejte chvíli...projedu systémy...
Netrvá to dlouho, než McKay projede systémy.
Mnoho systémů je poškozených, zbraně, štíty...podpora života se drží na nouzových zdrojích...cože?! Nerad to říkám, ale klesáme z orbity a bez motorů se nedokážeme udržet....dobrou zprávou je, že systémy nejsou zničené...spíše je někdo vypnul...bude třeba nahodit reaktor a pak bychom měli být schopni spustit většinu ostatních systémů...a ano...ptal jste se...na ostatní...známky života...na lodi jich je....264...včetně nás dvou...jsou různě roztroušené...největší koncentrace....je kolem strojovny...zde je několik známek života...pohybujících se...a další tam směřují...

Podal jsem důstojníkovi svůj blaster. "Fajn, tohle si nechte... je to skvělá zbraň, mnohem lepší, než cokoliv so máte na lodi... kdyby něco, použijte jí... já se vydám do strojovny vyřešit ten reaktor... ale... kdyby jsme neuspěli, tak musíme aktivovat autodestrukci, jinak tahle loď spadne do města a budou tisíce mrtvých..." řekl jsem a vyrazil rychle do strojovny...

McKay

Přikývl hlavou.
Udělám cokoli bude v mých silách, abych zachránil svou posádku a loď ale s radostí nás obětuji, abych se vyhnul civilním ztrátám... Vpadal jako čestný muž, který drží své slovo.

Ty jsi poté vyrazil do strojovny. McKay za tebou ručně přivřel bezpečnostní dveře na můstek. Jak jsi postupoval, zaslechl jsi palbu...byly to blastery...nepochybně.

Vysunul jsem vibročepel z rukavice a rozběhl se rychle na místo, odkud vycházela střelba. Pokud se na lodi bojovalo, hodlal jsem bitvu rychle ukončit, nahodit generátor a zachránit ideálně loď i posádku. Všichni vojáci republiky sice byli připraveni položit život pro Republiku, ale nikdy to nebyla zrovna první volba... pokud jsem je mohl zachránit, tak jsem to chtěl udělat...

Rozeběhl jsem se dopředu. Zarazil jsem vibročepel jednomu imperiálovi do zad, druhou rukou jsem sebral jeho zbraň a odstřelil toho vedle něj. Toho probodlého jsem zkopnul dopředu a zarazil čepel do toho dalšího vedle a spustil palbu ze zbraně na ty předemnou. Zuřil jsem... hodlal jsem všechny imperiály pobít, do posledního...

Vrhl jsem se taky kupředu. Puškou jsem přetáhl jednoho přes hlavu a dalšího jsem probodl svým vibronožem. Snažil jsem se ochránit všechny vojáky, dnes jich zemřelo už dost. Bohužel jsem musel spěchat, neměl jsem moc času, tahle loď a všichni na ní, měli brzy shořet v atmosféře a to jsem nechtěl připustit...

"Postarejte se o raněné... pokud to zvládnete, přesuňte se na můstek, já jdu do strojovny..." řekl jsem a s imperiální puškou jsem se vydal rychle do strojovny. Nemhol jsem se bohužel zdržovat a pomoci jím víc. Záleželo tu na moc životech. Nehodlal jsem zastavovat, pokud mi nějakej imperiál zkřížil cestu, tak jsem ho hodlal zabít!

Musel jsem uznat, že ta pašeračka měla pořádnou kuráž, ale rozhodně by neměla šanci proti sithskému lordovi. Vytáhl jsem flashgranát, aktivoval jsem ho a hodil přímo do hloučku imperiálů. Odvrátil jsme hlavu a KABOOM. Okamžitě jsem začal do hloučku imperiálů pálit tak rychle, jak to ta imperiální hračka jen dokázala... nebyla to sice moje zbrań, ale svůj úkol by měla splnit celkem dobře. Palboz jsem zasypal i toho sithského lorda, nečekal jsem sice, že by ho to zabilo, ale minimálně ho to mohlo rozptýlit...

Plán zatím celkem vycházel, imperiálové padali a ta ženská byla opravdu drsňačka. Zato sith se nezdál být moc zraněn. Ona oddělala jednoho, ale zdálo se, že ten druhý jí dostane. Namířil jsem blaster na něj a vystřelil přímo na něj. Musel by by bejt sakra drsoň, aby odrazil střelu z tohohle úhlu. Jenomže to už jsem měl vlastních starostí dost. Zahodil jsem zbraň a ani se nepodíval, jak jsem dopadl. Opět jsem vysunul vibronůž z rukavice a postavil se přímo proti sithskému mistrovi. "A co vy? Vy jste vrchní šašek? Líbil se vám můj granát, mám jich ještě pár dalších..." řekl jsem