Akademie

-> Keal Revan
Tvůj soupeř vypadal trochu překvapeně, když jsi vešel do místnosti. Zrovna vymlacoval vibromečem duši z nějaké tréninkové figuríny když jsi promluvil. Pak se jen ušklíbl, zřejmě jsi nebyl první akolyta, kterého se chystal zabít. V tom do místnosti vrhl další akolyta, mladší než vy oba. Ten neřekl nic určitého, jen zakřičel a vrhl se na tebe se svým tréninkovým mečem...

-> Tenzou
A opravdu, netrvalo to příliš dlouho a i k tobě do místnosti vešel droid. Dozorce Kranus si žádá vaší přítomnost, musím vás ale varovat, nemá právě dobrou náladu, z předchozích pozorování vám doporučuji ho příliš nedráždit, mohlo by to mít fatální následky... řekl droid a nabídl se, že tě k němu dovede

Tenzou

Nepřekvapilo mě, že má špatnou náladu. Přeci jenom možná tuší, že v Sithské společnosti ho chce někdo zabít a dostat se na jeho místo. Sithové nikdy nebyli společnost sdružující přátele a kamarády. Naopak bylo známo, že ti nejdrsnější Sithští lordi jsou zlo samo. Po lhostéjném kývnutí jsem se vydal za robotem. Bylo zajímavé, že každou druhou větou děsil kohokoliv s kým mluvil. Možná, že ho naprogramovali takového schválně, možná že prostě podával skutečnou realitu, která byla víc děsivá, než jsme si mohli myslet. Opět platilo pravidlo - neuspěješ, zemřeš - takže žádné větší vzrušení se mnou necloumalo. Naopak jsem se snažil skrz bolest ve svém srdci, která byla tak neutichající, nalézt pravou sílu.

Když tě droid vedl chotbou, na jejímž konci byly dveře vedoucí do kanceláře dozorce Kranuse tak se tě zmocnil neklid, ten zesílil, když jsi viděl co následovalo. Dveře vedoucí k němu se rozletěly a proletěl jimi akolyta, který dopadl na zem bolestivě sténající, další vyběhl ze dveří jenom aby se mu do zad zabodl meč. Třetí se třásl a nemohl se hnout. Kranus vstal ze židle. Příště, až řeknu, že chci ty věci v celku, neznamená to na 3 části, nebo na 2 části, znamená to v celku... JASNÝ?! zeptal se. Akolyta přikývl. Když je to jasný, PROČ JSTE MI PŘINESLI TU DESKU ZNIČENOU?! řekl a přismahl akolytu blesky, uslyšel jsi řev akolyty než se zhroutil k zemi kde se zmítal v křečích...

Tenzou

Zase jsem viděl umírat člověka, který se vzepřel vůli osudu. Mohl jsem vidět, jak blesky pronikají jeho ubohým tělem a to následně padá bezvládně k zemi. V mé hlavě pulzovala pouze jediná myšlenka, kterou jsem nedokázal přerušit. Poznej bolest... Možná jsem dokonce šeptl.
Jednoduše jsem překročil mrtvolu jako kdyby se nic nestalo, protože se skutečně nic nestalo. Pouze byli eliminováni ti, jež si nezasloužili žít. Byli eliminováni lidé, kteří si zasloužili poznat bolest, avšak jejich slabost jim nedovolila víc než pouhou smrt. Přál jste si mě vidět? Otázal jsem se, přičemž jsem nenápadně zkoukl na stůl, který měl být cílem. Nějak jsem tušil, že to možná nebude ideální příležitost.

Droid prohlédl ty 3. Zjisitl, že ten zbleskovaný a prohozený dveřmi žijí, byť s těžkými zraněními Kranus si ale jen přivolal svůj meč a řekl droidovi, ať se o ně postará. Ach ano, to jsem si opravdu přál... odpověděl Kranus ironicky. Chci, aby sis uvědomil jednu věc - na týhle akademii se nestane nic, abych o tom nevěděl! Vím o tom, že si tě nechala zavolat jedna osoba... chci vědět, co chtěla... řekl nesmírně vážným hlasem...

Tenzou

Neváhal jsem ani chvíli, tady nebylo o čem přemýšlet. Kranus byl pouze jakýsi místní správce akademie, což znamenalo, že na reálné úkoly je příliš slabý. Netoužil jsem získat sílu od někoho jako on. Metat blesky po neozbrojených by uměl každý. Navíc se mi zamlouvala myšlenka smrti Kranuse daleko víc než pravda. Pravda? Pravda je nic v porovnání se sílou! Síla rozhoduje o tom, co je pravda! Váš droid se vás pokusí zradit, pane. Vypadlo ze mě bez jakékoliv pochybnosti. Neměl jsem problém bezchybně lhát, jelikož jsem lež považoval za cestu k pravdě. Navíc moje už tak chladně vypadající tvář nejevila žádné známky řeči těla. Rozhodl jsem se přistoupit blíž do místnosti, abych se ocitl zároveň blíž schodu. Kranus teď mohl reagovat různě. Mnoho variant se nyní objevilo na šachovnici, kterou jsem hrál.

Randroth

Všetko šlo skvelo... ale vtom stratil koncentráciu! Meč len bezmocne spadol na zem. DOPEKLA!
Nemal sa ako brániť keď ho tí dvaja chytili. A tretí sa naňho vrhal s mečom.
Dlhý čas si hovoril že mu na ňom samom nezáleží... Že je jedno či zomrie alebo nie... ALe teraz cítil strach. Strach ktorý sa stupňoval s tým ako sa približoval ten týpek s mečom. Randroth ani nevedel čo robiť... Mal by si skúsiť privolať meč? Ale čo ak to nedokáže... Ten tretí bol už príliš blízko. Randrothov strach bol na maxime. Ale cítil aj niečo iné. Hnev. Priam až nenávisť. A jeho strach postupne mizol. Menil sa na hnev. Hnev a nenávisť. Už nič iné necítil iba obrovský hnev.
SKAPTE VY SVINE!!! zreval a ani sám nevedel poriadne ako, zrazu mu z celého tela vyšli blesky, ktoré zasiahli najprv tých dvoch, čo ho držali a napokon Randroth v poslednej chvíli obrátil teraz už voľnú ruku na toho tretieho, pričom sa mu ich podarilo skoncentrované vyslať proti nemu. Neboli to zas až tak silné blesky ako napríklad Palpatinove, ale boli viac než dosť na to, aby zranili tých dvoch a toho tretieho možno aj zabili, ale to nebolo isté. Blesky zmizli a Randroth asi dve sekundy len skamenený stál, v šoku od prekvapenia čo sa mu práve podarilo... Ale rýchlo sa spamätal, natiahol ruku, privolal si meč a pre istotu s ním ešte dorazil toho tretieho. Potom sa vrhol napravo k tomu čo ho držal, čo by mal pravdepodobne teraz vstávať a prebodol mu srdce. Popri tom sa snažil držať si ostatných v zornom poli aby náhodou neprišli žiadne prekvapenia. To že sa mu poprvý krát podarili použiť blesky mu dodalo obrovskú energiu do boja. Zrazu sa cítil silný.

->Randroth
Když největší nápor hněvu pominul a ty sis přivolal svůj meč zpátky abys mohl dál bojovat, všiml sis, že není s kým. Tvůj hněv a strach byli daleko silnější, než sis myslel. Zdi hrobky byli ožehlé a místy popraskané a po zemi se válelo všech 12 akolytů, vesměs v podivných zkroucených polohách. Smích se ozval znovu. Vida, nejsi úplně neschopný... ozval se hlas a pak utichl spolu se smíchem...

->Tenzou
Kranus se na chviličku zamyslel. Pak vstal natáhl ruku a v tu chvíli tě zaplavila bolest. Byla pronikavá a ostrá, ale trvala jen pár vteřin. To nedává smysl! Kdyby to byla pravda, proč by ti o tom říkala?! Leda by ses mě snažil obelhat! vykřikl a dopřál ti ještě jednu, podobně krátkou salvu blesků. Zřejmě v tom měl dost velkou praxi, aby poznal, kdy to začíná být nebezpečné a kdy to "jen" bolí...

Randroth

Privolal si meč a chcel pokračovať v boji... Cítil nával energie po tom ako sa mu podarilo použiť jeho prvé blesky a tak si bol istý že vyhrá... Ale čakal ho celkom šok. Už vyhral. Všetci akolyti boli mŕtvi a on tam len stál a pozeral na ich mŕtvoly, celkom šokovaný.
Nevedel čo si má myslieť. Netušil že bol schopný dokázať niečo takéto, ale na druhej strane sa cítil... skvelo. Priam cítil ako mu Sila pulzuje v žilách. Ale cítil sa aj trocha zvláštne... Celá tá temná sila čo v ňom bola... bol to akýsi zvláštny pocit, a nie veľmi príjemný.
Každopádne deaktivoval svoj Lightsaber a rozhliadol sa po mŕtvolách. Nikde to nevyzeralo na to, že by mal niekto z nich starú čepel z dôb dávnych Sithov a tak sa otočil a šiel ďalej smerom k zdroju veľkej temnej Sily, popri čom premýšľal. Prečo mám stále pochybnosti? Sám som si zvolil túto cestu... Tak prečo? Vybavovali sa mu spomienky na otca a stále sa mu v hlave vynárala otázka, na ktorú sa snažil nemyslieť: Čo by povedal jeho otec keby ho teraz videl? Snažil sa potlačiť túto otázku zase niekde dozadu svojej mysli a radšej sa sústredil na to čo bolo okolo neho.

Keal Revan

Přes rty se mi prodral nejistý zvuk, který se podobal lehkému zavrčení. Tohle jsem vážně nečekal! Mohlo mě trknout, že nejsem jediný, kdo dostává takové úkoly, zřejmě na tom budeme všichni stejně. Ve chvíli, kdy se ke mě rychle přibližoval tréninkový meč, jsem se mu pokusil co nejefektivněji uhnout, abych měl čas něco udělat. Pokud se tak stalo.. Tasil jsem v mžiku své dvě světelné tonfy.. Chtěl jsem toho útočníka trochu postrašit, aby si myslel, že jsem se dostal až ke konstrukci vlastní zbraně. Ve skutečnosti jsem byl tak vyděšený, že jsem znatelně slyšel tlukot svého srdce až ve spáncích. Kolena jsem neměl úplně jistá a adrenalin koloval v každé části mého těla.. Tohle bylo něco! Už dlouho jsem se necítil tak napumpovaný.
Překonal jsem tu vzdálenost, kterou jsem si vytvořil poté, co jsem uhnul útočníkovi a teď se k němu opět přiblížil s úmyslem ho omráčit.

->Randroth
Procházel jsi chotbami už nerušen, neozýval se ani smích, ani nikdo další. Prošel jsi několik choteb, když jsi došel do místnosti, kde byla obrovská socha, pravděpodobně samotného Marky Ragnose. U jejích nohou ležela žena, křečovitě svírala prastarý meč a třásla se po celém těle. Kolem ní se válelo mnoho mrtvých akolytů... možná, že ten droid ani tak nepřeháněl, když ti sděloval své statistiky...

->Keal Revan
Nedělalo ti sebemenší problém odrazit útok. Akolyta byl nezkušený, zřejmě se nikdy nedostal k pořádnému boji. V jeho očích jsi ale viděl zoufalství a strach. Ten druhý vypdal daleko sebevědoměji, zřejmě ale čekal jak se situace vyvrbí a udržoval si od vás odstup, nedostal se tak daleko tím, že by byl neopatrný...

Randroth

Postupoval chodbami nerušene, až napokon došiel do miestnosti Markovho posledného odpočinku. Trocha sa zarazil keď uvidel všetky tie mŕtvoly, ktoré sa zdali byť všetky poslané na druhý svet tou neznámou ženou, ktorá vyzerala ako keby bola v šoku alebo niečo, a bola jediným živým tvorom okrem Randrotha v tejto miestnosti, pokial sa teda niekto neschovával za stĺpom.
Fajn, čo má byť sakra zase toto? pomyslel si Randroth. Pevnejšie v ruke stisol svoj svetelný meč, pripravený ho aktivovať a brániť sa. Ale snažil sa vyzerať neutrálne a nenútene. Rozhodol sa najprv pre diplomatickejší prístup, už len zo zvedavosti čo sa to tu vlastne stalo.
Pomalým krokom teda išiel k soche aj žene, stále bol však dosť ďaleko. Išiel pomaly hlavne preto, lebo si chcel udržať odstup. Zatiaľ.
Hej ty! Kto si? zvolal Randroth. Ok, veľmi diplomaticky to neznelo, ale bolo to to najlepšie čo mu v tej chvíli napadlo. Rozhodne to bolo lepšie ako "Navaľ sem ten meč, žena!" alebo "Tvoja duša je moja!"... To ale zrovna veľká výhra nebola.

Žena sebou cukla a máchal mečem do vzduchu. Běžte pryč! Všichni pryč! začala histericky řvát a máchat mečem kolem sebe. Její pohyby byly pomalé, vypadala dehydrovaně, vyčerpaně, zřejmě tu byla docela dlouho. Pokud všechny co leželi kolem ní zabila ona, musela být opravdu zkušená šermířka, ale to jí teď bylo na prd. Pomocte mi! Já chci pryč... přepla z agresivního modu na prosebný. Kdyby nebyla tak dehydrovaná možná by brečela...

Keal Revan

Byl jsem naprosto spokojený se situací. Nezkušený akolyta se mě bál a ten zkušenější věděl, že bude mít dost času na můj masakr později. Proto jsem neváhal, silně do nejistého strčil s úmyslem s ním praštit o stěnu a pak jsem jej ještě jako pojistku uhodil do hlavy. Doufal jsem, že bude aspoň na nějakou přijatelnou dobu mimo sebe a já budu mít čas se zaměřit na toho druhého chlapáka. V hlavě jsem se snažil přehodnotit, jak moc jsem proti němu pozadu... Když mě mé kalkulace neuspokojovaly, kysele jsem se zašklebil..
Takže, teď se vrátíme k té naší záležitosti... hlesl jsem tvrdě a postavil se mu čelem, v rukou svírajic světelné tonfy. Zacházet jsem s nimi ale moc dobře neuměl... Na následky jsem ale v tu chvíli ani myslet nemohl, zatnul jsem zuby, rozběhl se a prudce se po něm ohnal jednou tonfou, tou druhou se pokusil o vypad na jeho bok.

Randroth

Stále ho viac a viac zaujímalo čo sa tu asi stalo. Vyzeralo to celé divne a Randroth začínal pochybovať že bude tak ľahké odtiaľto odísť ako sa zdalo, prečo by to inak už dávno neurobila? Ale napriek tomu povedal:
To je v poriadku. Môžme odtiaľto odísť, hneď teraz. povedal. O meči sa zatiaľ nezmieňoval, keďže zatiaľ to nevyzeralo tak, že by mu ho len tak s radosťou dala.

->Keal Revan
Chudák akolyta se nezmohl na nic. Schytal ránu o zeď a než se stačil vzpamatovat druhá rána ho poslala do říše snů. Ten druhý se uchechtnul. Takže tohle bude 12tá oběť, co mi posílá Kranus... dobrá! řekl a sevřel svůj meč a postavil se do obraného postoje. V první vteřině souboje bylo znát, že je lepší než ty, doslova protančil před tvojí první ránou, tu druhou pak odrazil mečem. Zdálo se, že si zatím spíš hraje...

->Randroth
Když tě akolyta uslyšela na chvíli jí z obličeje zmizely vrásky. Už to vypadalo, že půjde, ale najednou začala kroutit hlavou. Ne, nejde to, on nás nepustí! Zkusila jsem to, ale on to nedovolí... začala sebou zmateně zmítat sem a tam.

Randroth

Kto to nedovolí? Ragnos? A akým spôsobom nás tu drží? pýtal sa Randroth a popri tom naďalej šiel bližšie k neznámej žene. Pochyboval že žartuje, ale nechápal čo by z toho Ragnos mal, ak by ich tu držal...

Z akolyty si ale nic dalšího nedostal. Byla úplně mimo. Byl skoro zázrak, že ti dokázala říct alespoň něco, protože na tom opravdu nebyla moc dobře.

Tenzou

Vlastně nějak jsem tušil, že jak odpovím jakkoliv, budu zasažen Kranusovou zlobou. Narozdíl od všech ostatních, pro mě tento trest nebyl trestem. Cítil jsem jak mým slabým tělem prochází bolest, která nenechala žádnou buňku odpočinout. Byl jsem kompletně zmražen silou blesků, které po mě putovaly, avšak už jsem se chystal odpovědět. Možná to z nějakého důvodu nemohla říct sama! Zasyčel jsem mezitím, co jsem si vychutnával pomalou regeneraci funkcí mého těla. Kranus byl podezřívavý ke všem, což byla ideální situace. Jeho největší slabina byla totiž právě jeho vlastní podezřívavost.

Nejsem blázen! Už dlouho se mě chce zbavit... ledaže... ano jistě! Věděla, že z tebe tu informaci dostanu, chtěla abych jí věděl, ale proč? zamyslel se. Chtěla, abych toho droida zničil, ale proč... musí mít v hlavě něco důležitého! řekl s výrazem naprostého vítězství. Rychle vyběhl do chotby, aby svého droida zachránil před potencionálním zničením

Tenzou

Absolutně jsem nečekal. Pokud bych tady zůstal, stejně bych zemřel pod blesky rozhořčeného Kranuse. Rozhodným krokem jsem došel ke stolu a důmyslně schoval ono zařízení. Pak jsem došel zpět na místo, jako kdyby se nic nestalo. Poslouchal jsem zároveň, co nejspíš dělá Kranus. Tušil jsem, že mě tentokrát již možná opravdu zabije, každopádně se mé smysly zbystřily po těch prvních dvou salvách.

Kranus se vrátil za chvíli i s droidem. Měl jsi dost času umístit zařízení někam pod stůl a vrátit se zpět. Když uviděl, že tu pořád jsi zatvářil se překvapeně. My dva jsme spolu ještě neskončili! Nemám rád, když proti mě někdo osnuje pikle, ale dokážu pochopit, že ses dostal mezi mlýnské kameny! Od teď chci vědět o všem, co ti kdokoliv řekne, pokud předemnou cokoliv zatajíš, tak mě budeš prosit o to, abys směl zemřít! řekl Kranus naštvaně. A teď zmiz!

Randroth

Hm, fajn... Nevadí, tak poď. Skúsime sa odtiaľto dostať. Inak umrieš, takže by si to aspoň mohla skúsiť. povedal a podal jej ruku. Čakal či ju príjme, chcel ju sice odtiaľto dostať ale nie proti jej vôli. Aj tak vlastne potreboval len jej meč, takže sa s ňou zaťažovať ani nemusel. Ale zaujímalo ho čo Ragnos spraví, aby ho zastavil.

Tenzou

S hlavou sklopenou jsem odcházel zpět na můj pokoj. Přemýšlel jsem stále o zařízení, které jsem umístil pod stůl. Mohlo to být nějaké monitorovací zařízení? Nebo snad dokonce nějaké bomba pro atentát? Nebyl jsem technicky vzdělaný, vlastně nebyl jsem vzdělaný nijak, takže jsem nemohl tušit ani maličko. Otevřel jsem dveře a zalezl zpátky do pokoje, kde jsem si sedl opřen o stěnu. Přemítal jsem o tom, co dělal a jak se choval jako Kranus. Byl tak ostražitý, že vlastně své největší nebezpečí naprosto přehlédl. Byl tak odtržený od reality, aby si udržel pořádek, že to bylo až obdivuhodné.

->Randroth
Chvíli se nic nedělo, zdálo se, že je dívka prostě už moc na kraji svých sil, nakoec ti ale přeci jen ruku podala. Když si jí pomohl na nohy, tak se pomalu vydala za tebou. Šla opravdu pomalu, kácela se ze strany na stranu, ale šla... meč skoro táhla za sebou. Nezdálo se, že by vám něco bránilo v cestě, alespoň zatím ne...

->Tenzou
Došel jsi do svého pokoje, otevřel jsi dveře a vešel. K tvému překvapení seděla ve tvém křesle ta sithka a pilovala si nehty pilníkem. Když tě uvitděla usmála se. Předpokládám, že je mise splněna. Ach ano, cítím to. Myslím si, že je tě škoda pro takovýhle výcvik.
řekla a ani nemusela čekat na tvojí odpověď.