Cesta domů

Po delším odpočinku se vaše loď konečně dostala poblíž Alderaanu. Toriel zastavil loď a došel pro tebe. "Tak, jsme skoro tady... za chvíli budeme přistávat." řekl a pak šel zpět. "Tady Toriel Marcus Amadeus D'Corellia Griffiths, letím navštívit svojí rodinu, prosím o povolení k přistání... děkuju..." řekl a zamířil i s lodí k planetě. Všude kolem se stále válely trosky imperiálních a republikových lodí a stíhačů. Republikových více. Bylo to celkem děsivé...

Tyria

Zvedla se a došla do kokpitu. Když se rozhlédla okolo a uviděla tu spoušť, divila se.
Tohle...není dobře...Alderaan je dobře bráněná planeta...jakou přesilu tu Impérium mělo, že dokázalo rozdrtit tolik lodí?
Tenhle pohled ji zrovna neuklidnil...popravdě...se cítila ještě hůř.
Už abychom tam byli...kde mají rodiče palác?

Toriel pokrčil rameny. "Víc se dozvíme až budeme na planetě. Jsem si jistej, že toho budou plný zprávy a pokud vím, naši nemají palác, koupili si skromné sídlo někde u jezera, aby měli klid." řekl, loď začala klouzat atmosférou až jí prolétla a nakonec přistála ve spaceportu někde ve městě.

Tyria

Dobrá tedy...teď se dostat do sídla...tvař se...nafoukaně...jako by ti to tu všecko patřilo.
Sama Tyria se pokusila nahodit nejvěrnější výraz nafoukanosti a vydala se ven do ulic Alderaanu. Doufala že se jí podaří najít sídlo bez větších problémů.

Toriel jen pokrčil rameny a nahodil výraz který měl, když jsi ho poznala - na zabití. Dorazil k vám nějaký officír, zřejmě vám chtěl něco říct. "Ticho! Jak se vůbec opovažujete oslovit mě, Toriela Marcuse Amadea D'Corellia Griffiths? Přistavte nám raději nějaký vůz..." zpražil ho Toriel pohledem. Chlápek zbědl a někam odběhl. "Takhle nějak?" zeptal se.

Tyria

Máš to v krvi...ani to nemusíš hrát...
Usmála se. Kdyby nevěděla že to Toriel hraje, nejspíš by ho vykopla.
Počkáme na vůz...snad nás tam zaveze...

Velice rychle se vrátil chlápek, ještě v doprovodu dalších 2. "Velice Vás vítáme vzácní hosté, kdyby nám snad někdo řekl, že se chystáte na návštěvu připravili bysme daleko honosnější uvítání." uklonil se chlápek a ukázal na své dva společníky. "Sehnal jsem vám průvodce a pilota aby vám byli zcela k dispozici... bohužel vzhledem k současné situaci nemůžu postrádat více lidí ale snad chápete, že potom útoku máme mnoho starostí. Doufám, že se vám bude na Alderaanu líbit..." řekl. Toriel se na tebe jen ušklíbl.

Tyria

Přihmouřila oči.
Kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, důvody! Zamračila se na všechny.
Osobně zařídím, aby ten, kdo nepředal mou zprávu, letěl.
Tyria vytáhla co nejvíc hereckého talentu co měla.
Pak nastoupila do vozidla bez dalších slov.
Do sídla Griffiths a honem... Zavelela.

Chlápek se trochu trapně rozhlédl.
"Jak jsem říkal, po tom útoku je možné, že některé systémy jsou poškozené, vaše zpráva se mohla ztratit, omlouvám se, osobně to vyšetřím, prozatím vám přeji šťastnou cestu." dodal týpek a s poklonami se odporoučel. Vozidlo, které sehnal, nebylo sice nejlepší kterým si kdy letěla, ale i tak luxusní. Mělo dokonce malý bar. Jakmile jste nasedli tak chlápek přidal plyn a vznesl se k obloze. letěli jste sotva 10 minut, než jste přistáli dál od města. Zdálo se to tu celkem netknuté válkou, jezero bylo klidné a čisté, stromy zelené a skromné sídlo nepoškozené. Jen v dálce několika kilometrů ze země trčely trosky imperiálního křižníku... vaše vozidlo přistálo kousek od sídla

Tyria

Koukala z okna na okolní krajinu. Vypadalo to, že bitva o Alderaan se tohoto místa naštěstí netkla, to Tyriu uklidnilo. Pouze v dálce byly vidět trosky imperiálního křižníku...to ji naopak potěšilo.
Kývla na Toriela a vydala se pomalým krokem ke skromnému sídlu.

Skromné sídlo samozřejmě mělo nejméne 20 pokojů, terasu, bazén a podobně, nicméně proti vašemu sídlu na Corelii bylo mimořádně skromné. Cesta k němu byla lemována nádhernými stromy, chodník byl z mramoru. Sídlo vypadalo velice mírumilovně, nicméně odlesk ze střechy ti prozradil, že na tebe pravděpodobně míří nejméně 3 snipeři. Do cesty se vám postavil droid, který neodkladně připomínal tučnáka. "Zdravím, jsem A-127, služební droid, máte domluvenou schůzku? Koho mám pánům domu ohlásit?" zeptal se. Toriel protočil očima...

Tyria

Odkašlala si.
Tyria Eleanora T'iana D'Corellia Griffiths toho jména třetí a Toriel Marcus Amadeus D'Corellia Griffiths toho jména sedmý přijeli navštívit rodinu.

Droid se zamyslel. "Ne, obávám se, že nejste na seznamu pozvaných, budu vás muset požádat, abyste odešli..." řekl droid zcela seriozně. Toriel se neudržel a vybuchl smíchy. "A teď vážně, pusť nás dovnitř..." řekl, doufal, že to byl jen vtip. Droid ale zakroutil hlavou. "Prosím, nedělejte problémy, nebo budu muset zavolat stráže..." dodal

Tyria

Zamračila se.
Pokuď znáš Eleanoru T'ianu Griffiths...víš, že není zrovna trpělivou dámou a já jsem pobrala trpělivosti po ní, takže oznam, že Tyria Eleanora T'ianna D'Corellia Griffiths III přijela a očekává se audience....
Hlas, který použila byl přesně ten, který slýcháváte od zazobaných dětí, říkajících: A já to řeknu tátovy a...
Jestli se dozví, žes mě tu zadržoval, můj otec z tebe osobně udělá otvírák na konzervy...

Droid opravdu nevypadal, že se chystá něco hlásit, nebo se byť jen pohnout, ale to už ven vyrazil nějaký chlápek, smetl droida z cesty a hluboce se uklonil. "Nesmírně se omlouvám, s těmito novými droidy jsou jen problémy, prosím následujte mě dovnitř" řekl a podržel dveře otevřené, abyste mohli oba vstoupit dovnitř. "Na našeho předchozího droida bohužel spadl křižník a ten nový se ještě nestihl správně naprogramovat..." dodal na vysvětlenou. To už jste ale mohli spatřit elegantně oděného muže, který k vám pomalu kráčel dolu ze schodů. Nebyl sice už nejmladší, přesto nejevil žádné známky stáří. Když vás uviděl, tak se velice mile usmál a rychle sešel ze schodů.

Tyria

Bylo na čase...začínala jsem ztrácet trpělivost....
Nechala se pomalu odvést do sídla.
Proto dávám přednost lidem...jsou...vstřícnější...
Když se na schodech objevil její otec, neubránila se štastnému úsměvu.
Otče! Snažila se zachovat formálnost.

Marcus Amadeus Orpheus D'Corellia Griffiths I se rozešel proti vám. "No, to je mi ale překvapení. Vás dva bych tu nikdy nečekal, rozhodně ne společně." řekl a rozesmál se. "Tyrio. Torieli, je skvělá vás zase vidět po tak dlouhé době, čemu vděčíme za vaší navštěvu? Dostali jste snad strach o své staré rodiče?" řekl a schovával pohnutí za formálnost.

Tyria

Usmála se na svého otce...bože...ta doba co jej naposledy viděla...jeho...milá tvář...porostlá vousy. Kde jsou ty doby, kdy prohlašovala že si jej vezme za muže. Opět se pousmála.
Trávíme teď více času společně a když jsme se dozvěděli, že Alderaan byl pod útokem, museli jsme přijet...vidět vás a vědět, že jste v pořádku.

Otec se trochu podivil. "Když jsme my slyšeli o útoku na Corelii, tak jsme se také velice báli. Vaše matka to nevydržela a odletěla ještě ten den na zpět na Corelii, ale dozvěděla se tam, že ty i Toriel jste nezvěstní... je teď na Corelii s Torinem, mají o vás oba strach... " řekl a usmál se. "Ale teď vidím, že jste v pořádku a dokonce máte tolik starostí o svoje staré rodiče, že míříte až na Alderaan. " dodal.

Tyria

Krapet se udivila, když otec řekl, že matka odletěla na Corelii.
Ano...odletěli jsme ihned jak to bylo možné...vzhledem k tomu, že to byli Sithi a má...minulost mě stále následuje, nechtěli jsme se vystavovat riziku ze strany sithů, ani Republiky.
Popojde a posadí se do malého křesílka pro hosty.
Jsem ráda, že jste v pořádku...jak to bude možné, kontaktujeme matku, abychom ji uklidnili.

Toriel se na tebe podíval stylem "on to neví?" ale neříkal nic.
Váš otec jen chápavě pokýval hlavou. "Ach ano, sithové se vrací, útoky na Corelii a Alderaan sice byly odraženy, ale jen s obrovským štěstím a přispěním hrdinů republiky... ale zdá se, že Sithové si nedají pokoj nikdy... přichází temné časy mé děti..." řekl možná trochu melodramaticky, ale nejspíš měl pravdu. Pak si tě změřil pohledem. "Tolik jsi se změnila od doby, co jsme se viděli naposledy..." usmál se

Tyria

Jen odbyla Toriela pohledem - Neřeš to! a vrátila se k otci.
Ano..bojím se že ano...já...cítím...cítím, že se to blíží...a Republika není připravená.
Zakroutí hlavou.
Jak to vůbec vypadá na Coruscantu? Slyšela jsem, že Republika přišla s nějakou...náhradou mého...bývalého řádu...

"Ach ano, republikové gardy. Inu, nejlepší příklad byl právě zde na Alderaanu. Do boje bylo nasazeno 22 gardových vojáků. Proti klasickým pěšákům byli užiteční, ale potom narazili na temné akolyty. Z všech 22 gardistů přežilo 7... zkrátka katastrofa." řekl zamyšleně. "Zbytek z nich dezertoval hned po bitvě o Alderaan. Republika se to snaží ututlat, ale přes 120 gardistů zmizelo beze stopy..." řekl. "Coruscant... všichni ví, že Coruscant je příliš dobře bráněn na to, aby na něj někdo mohl zaútočit... senátoři se hádaj mezi sebou, nikdo není jednotný... všichni se hádají o tom jak zakročit... je to chaos..."

Tyria

Ano..Republikové Gardy...tak se to jmenovalo. No...podle toho co mi říkáš ty a podle toho, co jsem sama slyšela, jsou ty Gardy celkem...zbytečné... Povzdechla si a její ruka poskytla přístřešek jejímu čelu.
Stále si myslím, že zrušení Řádu byla chyba, které bude Republika hořce litovat...až přijdou...
Odmlčela se.
Mimochodem, je v senátu ještě někdo, kdo ještě bojuje za Jedi?
Situace se jí líbila stále méně.
Tohle se mi nelíbí...Sithové jsou za rohem, plánují útok na Republiku a Senát je nejednotný...to jim Cerelia a Alderaan nedaly dost jasnou zprávu o tom, co se tady děje?

"Stále jsou někteří, kteří bojují za jedije... ale není jich mnoho. Někteří to berou tak, že ustoupit by byla známka slabosti a většina si myslí, že oběvující se sithové jsou jen zbytky starého impéria a jejich většina byla zničena v bitvě o Alderaan a Corelii. " řekl a podíval se na tebe trochu kriticky. "Doufám, že se snažíš zůstat mimo trable... kdyby se něco stalo, rodina tě z průšvihu vytáhne, to dobře víš... bohužel jsou v republice i tací, kteří nejdřív střílí a pak se ptají... ale co to říkám, ty jsi chytrá, vždycky jsi byla... dělám si zbytečné starosti. " dodal, zřejmě měl opravdu strach, aby tě tvá jedijská minulost nedohnala.
Toriel jen mávl rukou. "Buď v klidu tati, však na ní dávám pozor, co by se mohlo pokazit?" zeptal se. Otec se jen usmál