Tatooine - Po stopách nepřítele

Nepodivil jsem se, co tu dělá hromada mrtvol větší, než v hrobce Marka Ragnose, bouchačky prostě měla svoje výhody, to mi nikdo nevymluví. Rozběhl jsem se tedy přes hangár plný mrtvol přímo k sithovi. Pokud tedy už nebyl mrtvý...

Na nohu jsem kašlal. Byl jsem svého času sithský lord, rytíř jedi a kapitán republikových speciálních jednotek, nebyl jsem někdo, kdo se nechal lehce oddělat. Postavil jsem se na nohy a vyzkoušel, zda mě noha udrží. Bolelo to, ale fungovala. Rozběhl jsem se zpět do druhého hangáru, vymrštil jsem se do vzduchu a dopadl na křižník. Mečem jsem vyřízl díru do trupu a skočil dovnitř...

Posadil jsem se, jakmile jsem byl v bezpečí uvnitř a rychle si ošetřil nohu natolik, abych mohl chodit. Trochu pomocí Síly, trochu pomoci nouzových lékařských zásob. Kromě toho jsme si píchnul stimulant potlačující bolest. Pak jsem se vydal dál do lodi. Ukryl jsem svojí přítomnost v Síle a dál následoval stopy temné energie. Doufal jsem jen, že to přežila moje ... známá a moji muži

Loď byla prázdná... nebo mi jen nikdo nechtěl zastoupit cestu. Vypadalo to jasně jako nějaká past. Ale teď už jsem nemohl dělat nic víc, než bojovat až do konce. Procházel jsem koridory velice opatrně, ale nenarazil jsem ani na živáčka. Nakonec jsem došel až na můstek. Očekával jsem tu armádu, ale byl tu jen jediný muž.
"Ano, cítím s vámi... není nic horšího, než když se vám někdo neustále plete do vašich plánů, znám ten pocit..." řekl jsem a připravil se k boji. "Dobrá, jak chcete, budu si to pamatovat. Tedy do doby, dokud budete naživu samozřejmě..." dodal jsem. Ani na vteřinu jsem ho nepodceňoval. Zřejmě to bude tuhý oříšek...

Darth Puppetus

Se začal od srdce smát.
Ach...kapitáne...Orene Dar'rale...jste opravdu zajímavý člověk...sith? Jedi? Kdo ví...asi nějaký hybrid...
Zmáčkl tlačítko a dveře se za tebou zavřely, obklopeny energetickým štítem.
Co by jste chtěl nyní změnit? Jste sám, vyčerpaný...a já rozhodně nebudu bojovat.
Usmál se a zpoza židle vystoupila malá dívka...miraluka dle jejího vzezření. Neměla na sobě víc než pruh látky přes prsa a soustavu látky přes boky.
Připravil jste mě o záprdky, já vás nyní připravím o vaše...
Zmáčkl knoflík.
Zaměřte tu Republikovou loď...nechte ji přjít blíž...miřte na motory...chci je vidět trpět...
Jeho oči se zůžily.

Zůstával jsem zcela klidný. Moje sithské schopnosti byly sice značné, ale používal jsem je opravdu jen vyjímečně. Teď nebyla vhodná doba. Nashromáždil jsem energii do ruky a opět praštil do země, další tlaková vlna se začala šířit můstkem a pravěpodobně zdemolovala většinu zařízení na můstku. "Obávám se, že to všechno chápete špatně. Vaši "záprdci" mě nedokázali vyčerpat ani zpomalit. Nezbyde vám, než bojovat" řekl jsem. Doufal jsem, že zdemolovaný můstek jim zabrání dělat s lodí prakticky cokoliv. Nicméně moje nová loď měla dostatečnou výzbroj, aby si poradila a nejlepší lidi na palubě. Mezitím jsem se snažil pohledem proniknout do hlavy té Miraluky. Vnímání síly u miraluk by to snad mělo udělat poměrně snadné. Potřeboval jsem toho týpka něčím překvapit... a tohle by mohlo vyjít...

Zdálo se, že je to opravdu špatné. Mohl jsem se sice prosekat skrz bariéru, ale to by trvalo. Hlavou mi proběhlo několik nápadů, ale všechny byly zbytečné. Když v tom mě přijemně překvapil můj tým. V duchu jsem jim poděkoval a okmažitě využil chvilkové nepozornosti a vrhl se dopředu. Proskočil jsem selhávající bariérou a odpálil Miraluku přes celý můstek pomocí Síly. Vytasil jsem meč a vrhl se přímo proti tomu sithovi.

Zmírnil jsem dopad pomocí své energie, ale i tak to zase zanechalo trochu šrámy. Nebylo to ale nic, co bych nepřežil. "To mě upřímně těší..." řekl jsem a sepjal ruce. Začal jsem koncentrovat energii abych použil něco daleko ničivějšího, než byla force rage. Vyskočil jsem do vzduchu a vyslal mocnou energii pod sebe, abych tu miraluku zarazil do podlahy. Dopadl jsem na zem a rozběhl jsem se přímo na toho blbého lorda. Bohužel se nedostavil účinek, který jsem čekal. Nedokázal jsem aktivovat force valor. Musel jsem si poradit sám. Koncentroval jsem další energii v rukou a vyslal mocnou vlnu na sitha. Taky jsem v síle nebyl zrovna málo zběhlý...

Rozmáchl jsem se rukama a uvolnil se tak z jeho sevření.
"V tom se právě pletete..." řekl jsem. Už jsem měl plné zuby té jeho arogance. Měl pravdu v tom, že jsem nebyl ani sith ani jedi. Role sitha jsem se vzdal dobrovolně, role Jedije mi byla odebrána a proto jsem šel vlastní cestou. Nebál jsem se smrti, bál jsem se jen neúspěchu. Toho, že tenhle blb bude žít další den a zabije další lidi. Opět jsem popadl meč. Aktivoval jseme svůj světle zelený meč. "Ukončíme to... " řekl jsem. Ta miraluka za nic nemohla. Nemělo smysl honit se, nebo dělat cokoliv unáhleného. Začal jsem se soustředit. Pomalým krokem jsem se vydal směrem k sithovi... kdyby mi ta ženský znovu zastoupila cestu, tak bych jí zahodil někam do zdi.

Puppetus

Přivřel oči a uškíbnul se.
Co si neuděláš sám...
Pak máchl rukou a z křesla vystřelilo 5 světelných mečů.
Když se aktivovaly, ukázalo se, že má každý jinou barvu. Byl zde zelený, modrý, fialový, žlutý i rudý.
První 4 rozhodně nebyly sithské meče.
Puppetus sepjal ruce a meče zaujali postavení kolem něj.
Miraluka zůstala stát vzadu.

"S tím musím souhlasit..." řekl jsem a z rukavice na druhé ruce jsem aktivoval svojí vibročepel. Pomalu jsem se vydal směrem k němu. Smrtelně klidný, naprosto soustředění. Díky tomu, že čepel na levé ruce vycházela z rukavice měl jsem ruku volnou k používání Síly. Prosekat se skrz takovou obranu nebude snadné. Natáhl jsem ruku kupředu a vyslal vlnu, abych jeho obranu rozhodil a pak jsem se vrhl do útoku. Hned na to jsem se naopak pokusil přitáhnout toho sitha k sobě, pryč od jeho obrany

Puppetus

Ani se nepohnul, neměl to zapotřebí. Meče se hýbaly samy od sebe.
Pane! Na orbitu Corelie dorazíme už za pět minut! Ozvalo se z můstku.
Puppetus se ušklíbnul.
Na tvou vlnu vyslal i on jednu vlnu proti tobě, jejich srážka otřásla celým můstkem.
Když ses ho pokusil přitáhnout, stalo se to, že proti tobě vystřelil dva ze svých mečů. Mohl bys ho přitáhnout, ale jistě bys dostal alespoň jedním mečem do těla.

Nerad jsem to přiznával, ale nebyl jsem si jistej, zda ho dokážu ve svém současném stavu zabít. Měl jsem ale jednu výhodu. Stimulant na potlačování bolesti měl trvat ještě pár hodin. Rozhodl jsem se zariskovat. Trhnul jsem rukou a přitáhl si toho vola přímo proti sobě. Jednu čepel jsem odrazil svým mečem a svojí vibročepel jsme nastavil tak, aby se na ní napíchl ten sith. Bolest jsem necítil...