Hrozba

Seiryuu

Zpráva o počtech lidí rytíře Jedi doslova vyděsila. "Takže, jestli vezmu v úvahu nejhorší scénář, běhá nám tu po planetě 150 000 000 příšer. Při trochu lepší situaci asi tak o milion méně," povzdechl si a pokusil se na problém co nejvíce soustředit. Minule ho zachránila exploze lodi, ale tady by musel do povětří vyhodit celou planetu, aby je zpomalil. "Prokletá díla Sithů a já myslel, že jsem to zastavil. Každopádně, musíme se nějak spojit se vším v okolí. Problém je, že naše loď, která by měla být funkční a prozatím chráněná je přímo v poli našich nepřátel. A co víc, je nás málo a ani s naším výcvikem nemáme proti tolikati potvorám šanci. Jak dlouho vydrží štíty tohoto místa? Doufám, že je věznice energeticky nezávislá?" pohovořil a optal se na pár nejnutnějších detailech. Mezi tím se snažil každým koutkem mysli zachytit nějakou příšeru tam venku. Minule byli řízeni z jednoho místa. Kdyby se mu podařilo vypátrat jejích ústředí, mohl by udeřit tam. Jenže taky tu byla otázka, zdali se prostě nerozmnožili bez jakéhokoliv velení. Mohl to být jen způsob jak vyhladit populaci planet. Podle všeho by neměli být příšery schopné se nějak dostat mimo planetu.

To je ten problém, planetární obrana je aktivována. Každá loď která vyletí moc vysoko bude zničena. Nejsme si jisti, kolik příšer tu teď běhá, ale bude to mnoho set tisíc. Naši vojáci bojovovali do posledního dechu, naše stíhačky i tanky do nich pálili ze všech stran, takže jich určitě mnoho zabili. Co se týče věznice, tak ano... částečně. Obrana věznice je sice napájena vlastními generátory, ale ty jsou mimo objekt. Cílem vězení je držet lidi uvnitř, ne venku. Generátor jsou venku proto, aby v případě, že by vězni ovládli věznici jsme je mohli jen vypnout... a spojit se chcete s kým? Na planetě nejspíš nikdo nezůstal naživu a pokud ano, tak jsou to malé ostrůvky v moři nepřátel. A můj otec se nedokázal spojit s nikým mimo planetu, jako kdyby něco blokovalo signály... ani nevíme, zda se tohle stalo jen tady... vyslali jsme tedy alespoň několik sond, které by měli varovat ostatní... problémem jsou ale zásoby vody. Zjsitili jsme, že většina zásob byla kontaminována... máme jen velice limitované zásoby... řekl hrabě...

Seiryuu

Vyslechl si veškeré informace, ale stále se nezdálo, že měli jakoukoliv šanci. Jejích zdroje byly velmi omezené. Napadal ho jedině plán V, tedy plán Vykosení a na to jich bylo příliš málo. "Dobře, shrňme si to. Nemáme nic, zásob máme polovic a štít nevydrží věčně. Navíc, nemáme šanci se prosekat ani k naší lodi, natož někam jinam. Má někdo nějaký plán jak se z tohohle dostat?" pronesl a povzdechl si. Začínal litovat toho, že na tuto misi lezl, ale zdálo se, že něco chtělo, aby tam byl.
"Kolik je tu bojeschopných mužů?" zeptal se nakonec, protože mu začínali docházet nápady. Ještě měl jeden, ale ten si raději ponechal v záloze. Byl to plán Atomovka.

"Kdyby jsme měli nějaký plán, už dávno bysme ho dali do pohybu. Existuje sice nějaká šance, že sem přiletí někdo z Hegemonie a pokusí se nás zachránit, ale obávám se, že pravděpodobnější bude, že sterilizují celou planetu z vesmíru..." promlubil mladý Jedi. Pak se slova ujal kapitán stráží. "Máme tu 22 členů královské gardy, 37 vojáků a přes 200 věznů, kromě toho také asi 20 strážných droidů a kolem 50ti civilistů. Naše výzbroj je kolem 100 blasterů, několik kulometů na věžích a jeden lehký walker... nic víc..." řekl

Seiryuu

Vyslechl si zprávu ohledně osazenstva, výzbroje a toho všeho. Bylo to více jak žalostné. "Dobře, zdá se, že budeme mít problémy. Ale čekat se mi tu rozhodně nechce. Vlastní věznice nějaký radar, podle kterého bychom mohli sledovat pohyb v okolí?" zeptal se zamyšleně a pokoušel se propočítat, zdali by se s tímhle "vojskem" dalo někam probojovat. Možná dalo, ale záleželo by hodně na tom, kolik by bylo v cestě příšer.

Tohle je věznice, není tu prakticky nic... je to jen bezpečné místo, relativně, ale není tu téměř nic... řekl kapitán stráží. Čekat se tu nechce nikomu, zvláště, když čekání zahrnuje pomalou smrt hladem... řekl hrabě.

Seiryuu

Seiryuu ještě chvilku přemítal nad situací. Dalo se říct, že byli doopravdy v průseru. Výzbroj malá, lidí málo, ale museli se odtud dostat. "Tak fajn, nejlepší asi bude, když půjdeme všichni. Malá skupina by sice mohla proklouznout, ale zmenšilo by to šance ostatních," povzdechl si a přemítal nad vybavením. "Ty kulomety z věží. Lze je namontovat na ten walker? Případně je přizpůsobit pro přenos?" zeptal se nejprve a k zbraním ručním pak dodal: "Vyberte všechny, co umí střílet, pokud možno co nejpřesněji. Klidně i mezi vězni, pokud odpřísahnou, že budou poslušní. Každý zásah musí být přesný, pokud se odtud máme dostat," dořekl rozhodným hlasem.

Kapitán se na tebe podíval tak zvláštně. "Ten walker uveze možná 12 lidí, a to bude pěkně narvanej... kromě toho si myslím, že ho ty zrůdy dokážou povalit... jinak bysme dávno riskly cestu k nějaké lodi... a pokusili se dostat skrz planetární obranu..." řekl celkem vážně. Hrabě se postavil "Ale radši umřu při pokusu prostřílet se ven, než tu čekat než umřu hladem..." řekl. I mladý padawan se zdálo souhlasí... momentálně jsi byl bezesporu nejmocnějším bojovníkem na celé planetě...

Seiryu

Mladý rytíř se zamyslel a nakonec pokývnul hlavou. "Tak fajn, všichni vyzbrojit a připravit. Utvoříme kruhovou formaci, ti se zbraněma budou okolo skupiny v případě napadení. Já se pokusím jít vpředu a za pomoci Síly vnímat okolí, abych vás mohl včas varovat. Těď, pokud tu máte nějakou mapu, bylo by nejlepší si vytyčit nějakou trasu, kudy projdeme nejsnáze," navrhl a otočil se na padawana, který tu byl s ním. "Zajisti prosím, aby byli všichni připraveni a pokud možno tak, aby se mohli pohybovat, co nejrychleji," pronesl vážným hlasem. Docela litoval toho, že sem lezl.

"A kam půjdeme? Je nás tu mnoho... jen vězňů je tu kolem 200... " řekl ten mladý mirilian, jedi pro kterého jsi přišel. "Musíme mít cíl a prostředek, jak odsud dostat zhruba 300 lidí a to nemáme... pokud to je tak, bude lepší pokusit se dostat ven v malém počtu a pokusit se přivolat pomoc, nebo ne?" dodal.

Seiryuu

Už toho na něj bylo nějak moc, měl se na to vykašlat a odletět na Naboo do jezerního kraje, tam by měl klid. Každopádně, teď musel vyřešit tuhle šílenost v podobě monster. Nesnášel je už od té doby, co byli na té stanici. Takže si nakonec povzdechl a otočil se na padawana: "Dokážeme s naší lodí vyslat signál pryč z planety?" nadhodil, protože to bylo zřejmě jediné funkční plavidlo o kterém se vědělo. "A nebo je tu ještě něco schopného komunikace a letu a je to blíž?" nadhodil ještě a pak dodal: "Na jak dlouho máte jídlo?"

Zark se ušklíbl. "Dejte mi jakoukoliv loď a proletím planetární obranou, ať je jákoliv... a poslat zprávu pak nebude problém... ale nevím, zda je cesta na loď dobrej nápad, je to celkem daleko..." řekl. Hrabě se zamyslel. "Jídlo není problém, nějaké zásoby máme, ne moc... ale větší problém bude s vodou. Pokud se vám ale povede vyslat zprávu, pak vydržíme do záchrany, zdi věznice neprorazí ani když nebudeme mít elektřinu... vydržíme" řekl.

Seiryuu

"Fajn, dejte mi pět chlapů schopných strefit cokoliv a my to nějak pořešíme. Problém je, že fakt musíme určit cíl, tuhle planetu neznám a nerad bych se probíjel někam na druhou stranu. Na to jsou ty monstra až příliš vytrvalé," pronesl a na chvíli se zamyslel. Nějak ho nenapadalo jak z tohohle ven. Tuhle část "výuky" totiž nikdy pořádně nedostal, byla na to až moc válka, tudíž se vše řešilo mezi střelama a podobně.

Hrabě nechal přivolat 5 svých gardistů, válkou zocelených veteránů, kteří zřejmě byli nejlepší z nejlepších. "Nejbliží lodě by se snad měly nacházet v hlavním hangáru ve městě. Lze tam najít vše od stíhaček po fregaty... ovšem nejsem si jistý, zda dokáží proletět blokádou..." Zark se podíval na hraběte. "Bez urážky, ale tohle nechte na mě... jakmile se dostanu k lodi, tak mě nezastaví ani celá flotila, natož pár automatických kanonů..." řekl.
Hrabě jen kývl. "Ale i tak zůstává hlavní problém... hangár je ve městě a to je odsud nejméně 10kilometrů. Vesměs otevřenou krajinou..." řekl

Seiryuu

Mladý Jedi si prohlédl těch pět gardistů a kývl jim na pozdrav. "Tak jo, zřejmě máme cíl," rozhodl se a co se týkalo vzdálenosti, museli si s tím poradit, nějak. "Pořád lepší 10 kilometrů než tady sedět a nedělat nic," dodal ještě a podíval se k východu. "Tak tedy asi vyrazíme, co?" rozkázal více méně a připravil se k odchodu, světelné meče měl již v rukou.

Oba zbylí jediové, Zark i mladý Mirilian se zdáli připravení. Zark měl svůj meč a blaster, ten druhý měl svůj oboustranný meč. Gardisté měli vibropíky a blaster pušky, kromě toho měli na sobě docela působivou zbroj, většina byla slušně poškrábaná, takže se s ghůly asi potkali už v bitvě. Celkově jste byli celkem dobře vyzbrojení a vybavení...
Na odchod ale nikdo nechtěl otvírat hlavní bránu, jednak to bylo nebezpečné a hlavně se to kolem hemžilo zrůdami. Kapián stráží ale navrhl, že spustí palbu a upotají jejich pozornost, aby jste mezitím mohli odejít zadem. Věznice sice měla jen jedny dveře, ale mnoho oken...

Seiryuu

Jakmile bylo vše připraveno, domluvili se s kapitánem na odlákání pozornosti a Seiryuu se se skupinou dostal do jiné části věznice, aby mohl vyskočit z nějakého toho okna. Hned jak byl plán spuštěn, začal mladý Jedi jednat a nějakým tím oknem vyskočil ven, avšak nejprve se přesvědčil, že neskákal na něco. V rukou však již držel dva ze svých mečů, který už raději ani nepočítal. Čepele zatím nechával deaktivované, ale byl připraven je kdykoliv použít na eliminaci čehokoliv s nekalým úmyslem. zároveň používal Sílu, aby zachytil kohokoliv v okolí.

Nezdálo se, že by se v této části byli nějací nepřátelé. Vojáci se rozmístili po okolí, oba zbylí jediové sevřeli svoje meče, ale prozatím je neaktivovali. Zdálo se, že momentálně máte volnou cestu, ale všichni jste tušili, že to tak nezůstane dlouho. Z druhé strany vězení se stále ozývala palba a kromě toho také řev umírajících nestvůr. Problém byl ten, že v bezprostředním okolí věznice nebylo kde se schovat, to mělo pomáhat strážím najít případné uprchlíky. K městu to byla opravdu cesta otevřeným terénem...

Seiryuu

"Únik" z vězení se povedl, alespoň prozatím. Větší problémy měli nastat, cesta volným terénem s hejnem zvěře za zadnicí nebyl zrovna nejpříjemnější. "Ještě něco, pokud se něco podělá, pokusím se ty stvůry zdržet, vy se musíte dostat do města," pronesl a pokynul k dvěma mladším Jedi. A následně vyrazil do širých plánin, protože jinak to nešlo.

Nezdálo se, že by se s tebou chtěli mladší jediové hádat. Zřejmě oba dva uznávali tvojí autoritu natolik, aby to nezkoušeli. Vojáci se postavili do formace a vydaly se směrem k městu. Z jejich chování bylo poznat, že to nejsou žádní nováčci. Oba dva jediové sledovali, co uděláš ty a jakmile ses vydal i ty směrem k městu, následovali tě...
Zvuky boje od věznice utichly, zdálo se, že buď se nestvůry stáhly, nebo vojáci na hradbách už nechtěli zbytečně ztrácet munici, které neměli neomezeně. Vaše cesta však probíhala překvapivě klidně... ušli jste dlouhé kilometry a ačkoliv jste viděli pár nestvůr, tak se vám klidili z cesty rychleji. než jste mohli něco udělat. Brzy se v dálce objevila silueta velkého města...

Seiryuu

Cesta byla vskutku dlouhá, ale hlavní problém byl, že se všechny příšery klidili z dohledu. Což bylo, aspoň pro Seiryuua, dost podezdřelé. Z minulých zkušeností věděl, že příšerky šly po všem živém. Pokud je tedy někdo zrovna neovládal. A přeci jen, několik lidí na volném place je nemohlo ohrozit. Problém byl, že ten, kdo jim mohl vládnout mohl být nejspíše sith. To však raději nezmiňoval. S trochou štěstí by se jim tak mohlo totiž podařit dostat přímo do města, které bylo nedaleko. A tak ještě zrychlil.

Cesta k městu byla dost... nepříjemná. Ne snad, že by vás otravovali ty zrůdy, ale míjeli jste zničené transporty, mrtvá těla, vesměs okousaná na kosti a nakonec i narychlo postavenou barikádu, která nesplnila svůj účel. Nakonec jste tedy došli k městu. Bylo zlověstně tiché...

Seiryuu


Neustále zůstával v pozoru. Smrti už za život viděl dost, ale tohle bylo ohavné. Většina nepřátel neohlodávala mrtvoly. Raději se tedy soustředil na záchranu toho živého a ne myšlenkama na to mrtvé. "Kudy k hangárům?" zeptal se jedi gardistů, kteří by to snad mohli vědět. Během toho se snažil kontrolovat cokoliv živého i neživého v okolí. Velmi nerad by byl přepaden ze zálohy.

Jeden gardista ukázal rovně. "Musíme projít po hlavní třídě až k náměstí... tam už je spaceport..." řekl. Jeho poslední slovo ale zaniklo v hrozivém řevu, který se rozezněl po celém městě. Byl to hrůzu nahánějící křik, který muselo vydat něco o hodně většího, než jen obyčejný rakhghoul. Všichni se otočili směrem, ze kterého řev šel, uslyšely jste dupot a zvuk tříštícího se kamene...

Seiryuu

"Okej, ale rychle," pronesl a pokoušel se odignorovat mírnou únavu, která se ho zmocňovala po cestě. Energii mu dodal ten řev, který byl... nečekaný. Tohle nebyli ONI, ale něco jiného. "Mizíme odtud, hned!" hlesl Seiryuu a pokynul ke gardistovi, aby je vedl. Vzhledem k tomu, že něco dokázalo tříštit kameny, nechtěl se s tím prát, přeci jen by z toho mohli být problémy.