Hrozba

Vaše loď vyskočila po delší cestě na daných souřadnicích nebaleko planety. Byli jste přesně tam, kde jste měli být. Tebe z meditace vyrušil padawan. Asi je tu nějakej problém, nedostávám žádnej signál z planety. Všechny naváděcí a navigační signály fungují, ale nedostávám nic z letové kontroly, nikdo neodpovídá na moje volání, asi se tam něco stalo... řekl ti...

Seiryuu

Ještě než to Zark dořekl, řekl si Seiryuu sám pro sebe: Jak jinak, že? Proč všude kam doletím jsou problémy? Nakonec tedy promluvil i nahlas: "Fajn, leť k té planetě, kde by měl být údajně ten Padawan. Ostatní budeme řešit potom."

Padawan souhlasil a začal s klesáním na přistání. Loď se snášela až k přistávací plošině, která byla ve městě, kam vás vedli přistávací signály. Loď dosedla. Tak jsme tady... jakej je plán? zeptal se tě Zark a urovnal si své roucho. Všiml sis, že jeho světelný meč je trochu delší než bylo obvyklé, kromě toho byl ozbrojen blasterem...

Seiryuu

Jakmile loď dosedla, Seiryuu pohlédl na Zarka, který se vyptával na plán. Problém byl, že ani rytíř Jedi neměl žádný plán. "No já nevím, prvně vylézt z lodi, udělat menší průzkum, případně zabezpečit loď," hlesl nakonec a prohlédl si trochu zaraženě jeho vybavení. "K čemu ten blaster?" zeptal se mírně zaraženě během toho co vylízal z lodi. Jeden meč už měl připravený v rukávu, aby ho mohl kdykoliv použít pokud možno nejrychleji. Kápi měl zase staženou velmi do obličeje.

K čemu blaster? Světelnej meč je super hračka, ale občas se hodí mít po ruce něco s větším dosahem... je lepší bejt připravenej, ne? Ale děje se tu něco špatného. Vůbec se mi to nelíbí... řekl Zark a nakoukl do lodi. Mohl bych aktivovat droidy, aby loď hlídali, pokud je potřeba... nabídl se

Seiryuu

Od debaty nad blasterem upustil. Měl úplně stejný pocit, pokusil se totiž vnímat co nejširší okolí a rozhodně něco bylo špatně. "Aktivuj je a nastav tak, aby zůstali v lodi. Pokud se přiblíží někdo jiný než my, ať loď brání, ale ať zbytečně neubližují," vydal nějaký ten příkaz, co by mohl znít jako rozkaz a věnoval se raději svému okolí.

Zark šel aktivovat droidy a trochu jim upravit priority, defaultní nastavení jim totiž zakazovalo brát zajatce. Hold imperiální technologie... najednou jsi ucítil něco... divného. Jako kdyby se s tebou někdo snažil spojit... bylo to divné, ale měl jsi hrozně divný pocit, že bys měl zmizet z tohohle města, než padne noc... nějaká divná síla ti napovídala, že bys měl jít na severozápad...

Seiryuu

Něco se mu nezdálo. Tedy, nezdálo se mu toho mnohem víc, ale i tak, stále měl vlezlý pocit, že se na něj někdo napojuje. Síla ho vedla na severozápad a zároveň naznačovala, že měli čas do západu slunce. "Nemáme moc času, ale mám pocit, že to co hledáme leží na severozápadě," hlesl jakmile se Zark vrátil. Hned se tím směrem raději vydal.

Vydali jste se tedy severozápadně. Všude bylo naprosté ticho. Pokračovali jste dál, dokud se Zark nezastavil. Slyšíte to? zeptal se. Když viděl tvůj zmatený výraz tak pokračoval. No právě... nic... žádná elektronika, ani ptáci... nic... muselo se tu stát něco hrozného... řekl a radši pokračoval dál v cestě... začalo se ale pomalu smrákat a ten špatný pocit se narůstal...

Seiryuu

Na otázku zdali to slyší pouze zavrtěl hlavou, jelikož všude okolo bylo naprosté ticho. Což bylo velmi podezdřelé. Navíc, obloha začínala pozvolna tmavnout a to znamenalo průšvih. "Měli by jsme si pospíšit. Nelíbí se mi to," hlesl a rozšířil své pole působnosti za pomoci Síly.

Cítil jsi, že se blížíš tam, kam ses měl přiblížit, ale stále jsi byl poměrně daleko. A noc rychle přicházela. S příchodem noci jsi konečně slyšel nějaké zvuky - cvrčky, cikády, ale nic víc. Měli jsme za sebou už několik hodin cesty a poslední paprsky světla mizeli za obrorem, když jsi něco uslyšel... kroky, pohyb... všude možně kolem tebe. A cítil jsi něco hrozivě povědomého

Seiryuu

Seiryuu se neklidně pohyboval vpřed, ale stále cítil něco, co znal. Bylo to něco, s čím se musel setkat v nedávné době, protože to bylo až hrozivé, ale stále nedokázal odhalit co to vlastně bylo.
Jelikož jejích seta již trvala několik hodin, narazili na jeden problém. Světlo se vytrácelo a to nebylo ale vůbec dobře. Jejich cíl byl však téměř na dosah, takže nemělo smysl se vracet. Existovala pouze cesta dál.

Pokračovali jste kupředu i když se stmívalo. Stále však ještě byl dost šero abys viděl, kam jdeš. Něco tě stále nutilo ke spěchu, ale také jsi cítil, že tě TO dohání. Tvůj společník ale zpomaloval, zřejmě už začínal být unavený. A pak jsi to uviděl, obrys, který se mihl tmou v posledních paprscích Slunce. Uviděl jsi jejich stíny... ty samé, jako na tom křižníku před nedávnou dobou...

Seiryuu

Tak tohle bylo v háji a opravdu ve velkém. Jak únava padající na jeho společníka, tak šero a hlavně ony stíny. Stačil pohled jediný a v ruce Jediho se mihli dva stříbrné jílce světelných mečů. "Pozor, máme tu problém," hlesl a zastavil se. V očích se mu zajiskřilo a on se připravil na další souboj.

Zark Jansen popadl blaster a vystřelil do tmy. Jednou, dvakrát... ozval se křik, kterému začaly odpovídat další hlasy... těch nestvůr muselo být kolem mnoho. Pak jsi ale ucítil, že jsi opravdu blízko cíle, během deseti minut byste tam mohli být, kdybyste běželi. Druhá možnost byla bojovat. Zdálo se sice, že jsou nepřátele všude kolem, ale poblíž jich bylo jen pár, zbytek byl... opodál

Seiryuu

Meče stále neaktivoval, avšak bedlivě pozoroval okolí a snažil se rozpoznat kde byla největší koncentrace nestvůr v okolí. Každopádně si byl jistý, že jeho cíl byl téměř na dosah, takže pokývnul na Zarka a pronesl: "Zvládneš ještě kousek? Jsme téměř u cíle." Jestli to odkejvl, vydal se jedi za pomoci síly co nejrychleji kupředu. V případě nutnosti ty potvory v okolí prostě pokosil.

Zark se jen usmál. Zvládnu? He... budu tam dřív, než vy... řekl a rozběhl se směrem, kterým jsi cítil je cíl. Zřejmě i jeho vedla nějaká zvláštní Síla. Ty nestvůry se samozřejmě vydali za vámi. V rychlosti se vám nevyrovnali, ale vy jste nemohli utíkat navěky. Zdálo se to jako věčnost, ale ve skutečnosti to bylo jen asi 8 minut. Uviděli jste před sebou světla města. Kromě toho jste ale uviděli také něco, co vypadalo jako věznice. Silová pole, obranné štíty a věže. Věže blikali různými barvami - byl to signál, že uvnitř je někdo naživu...

Seiryuu

Jedi se mírně ušklíbl nad slovy svého společníka a pokračoval v rychloém tempu kupředu, aby se nemusel zastavovat kvůli ostatím parchantům v okolí. Oblast byla zvláštní, ale během chvíle se dostali až k jakémusi městu, které sice bylo ještě kousek cesty, ale svítilo se tam. Co dalšího bylo vidět byla jakási věznice a blikala. Signál to byl zajímavý, takže první zastávka by měla být tam. Proto Seiryuu pouze pokynul a rozeběhl se tam.

Jakmile jste se přiblížili, tak se spustil poplach. Světlomety začaly osvětlovat okolí. Teprve teď jsi je uviděl jasné. Opravdu to byly ty samé nestvůry, jako na tom sithském křižníku, ale tady byli volně rozlezlé. Najednou dávalo smysl, proč jste nenarazili na živou bytost, proč vás nevítala letová kontrola... z vězení začali přilétat střely. Ale žádná ne na vás. Všechny létaly za vás, plašili a masakrovali ty zrůdy. Uviděli jste bránu do věznice, jak se otvírá. Uviděli jste dvounohá walker stojící kousel za branou a asi tucet ozbrojenců, jak kryjí vstup. Rychle! Dovnitř! ozvalo se z tlampačů...

Seiryuu

Ano, byl to geniální plán zalézt dovnitř. Otázka pak byla, zdali bude šance se dostat ven, ale to asi nemělo smysl teď řešit. Jakmile se oba jedi dostali dovnitř, nezbývalo nicj iného než zjisti co se to tam sakra dělo. A hlavně, jak se ty potvory dostaly. Vždyť měli vybuchnout i s tím Sithem...

Jakmile jste se dostali dovnitř vrata se okamžitě zavřela. Z věží se ještě chvíli ozývala palba, ale pak utichla. Vás ale obklíčili vojáci. Přiletěl droid a oskenoval vás. Nezachytávám žádné známky poranění či patogenu v jejich krvy. Jsou čistí... řekl a ostatní sklonili zbraně. Omlouváme se, ale je to nutné pro naši bezpečnost... zavedeme Vás do sálu, jste očekávání... řekl jeden z nich, nejspíš velitel...

Seiryuu

Seiryuu pokynul hlavou a hlesl: "Rozumím vám, toto je vskutku nutnost, tyhle stvůry... no řeknemě, že s nima mám jistou zkušenost," povzdechl si nakonec a následoval je do toho sálu. Meče nyní opět připnul k opasku. "Kdy se tu objevili?" zeptal se.

Kapitán si povzdychl. Jsou to pouhé 3 dny... 3 dny a ty stvůry už pohltili celou planetu, zmasakrovali statisíce, pokud ne miliony... ale víc se dozvíte v Sále, prosím pojďte... řekl. Vedl vás věznicí, sekcí, která nevypadala tak špatně a nakonec vás zavedl až do velké místnosti. Byla uspůsobena, jako jakási královská místnost, leč dost chabě. Na vyvýšení židli, seděl asi 15ti letý chlapec, po jeho pravici stál mladý miraluka, od pohledu Jedi, zřejmě to byl padawan mistra Tyrella, kterého jsi hledal... kromě toho tam bylo několik vojáků ve stejnokrojích, zřejmě nějaká ochranka, možná garda...
Vítejte v mém... sídle, jsem hrabě Azial Tion, v současné době vládce téhle... planety. Můj přítel a rádce mi řekl, že jste na cestě. Moc rád vidím další Jedije... to mi věřte... řekl

Seiryuu

Na přání toho velitele se vydal do jakéhosi... zástupného velkého sálu. Pohledem přejel jeho výzdobu a pak přešel k osazenstvu sálu. Na Padawana lehce kývl, Hráběti se lehce poklonil a vyslechl si uvítání. Jo, sídlo to bylo fajn, až na to, že to bývala basa. "Vskutku, rád bych vás poznal za lepší situace, hrabě. Rád bych byl co nejdříve seznámen s podrobnostmi o situaci. Tyto stvůry jsou stvořeními temné strany a pro nás tvoří nepříjemné protivníky ve velkém množství," přiznal trochu nechtěně. Většinou si uměl poradit s partičkou nepřátel, ale tohle byla i na něj trochu velká banda.

Hrabě vstal a začal vyprávět. Začalo to před 2ma dny. Přišla nám zpráva, že nějaká monstra napadli jednu odlehlejší vesnici. Poslali jsme tam vojáky, ale nikdo z nich se nevrátil. Satelitní snímky ukázali, co se tam dělo. Poslali jsme tam tedy bombardéry, které vybombardovali celou oblast. Jenomže ty nestvůry se rozlezli do stok a začali najednou vyskakovat ve všech městech. Nastal chaos, naprostý a dokonalý. Než jsme se nadáli, tak jsme ztráceli celá města. Naše posádky se přestali hlásit, vojenské tábory hlásili, že jsou pod útokem, nezastavili je minová pole, silová pole, štíty, nic. A nejhorší bylo, že mnoho lodí chtělo uniknout z planety. Otec pochopil, že pokud ty nestvůry utečou, tak se rozlezou po celé Hegemonii a proto aktivoval planetární obranu, každá loď, která se pokusila vzlétnout byla varována a později sestřelena. Ale to už bylo obleženo i hlavní město. Tisíce těch stvůr obklíčili město a začali zabíjet obyvatele. Byla to hrůza, za každého, co jsme zabili se oběvilo 10 dalších. Můj otec nakonec rozkázal gardě, aby mě dostala do bezpečí. Ale nikdo z nás by to nepřežil, kdyby nebylo tady našeho jedijského přítele. Byl to on, kdo pochopil, že věznice bude dokonalá na obranu, ale probila se nás sem jen hrstka. Nikdo se nám ale už nehlásí, vojenské tábory, pevnosti, dokonce i tajné základny, žádná města... na této planetě žilo 150 000 000 lidí a NIKDO se nehlásí... ukončil své vyprávění.