Akademie

Randroth

Bez akéhokoľvek poďakovania vstúpil do údolia a naskytol sa mu magnificentný pohľad.
Údolie bolo skutočne veĺkolepé, nie len v tom ako vyzeralo, ale hlavne v tom aká sila z neho vyžarovala. Randroth si myslel, že toto údolie je hlavným zdrojom tej Temnej Sily, ktorú cítil už na akadémii.
Temná Sila tu je fakt silná... To bude asi dôvod prečo sú tie hrobky tak nebezpečné... Každopádne, uvidíme čo tam bude. premýšľal popri tom, ako mieril k hrobke Ragnosa. Dvere boli pootvorené, tak ich len potlačil aby sa otvorili. Vytiahol si otcov meč aby mohol reagovať keby sa niečo zvrtlo. Posledný krát sa nadýchol a vstúpil do temnej hrobky.

Vešel jsi do starobylé hrobky. Po pár krocích jsi ucítil zatuchlý vzduch, prach, ale také podivnou kombinaci pachu smrti, temné strany a něčeho dalšího. Přeběhl ti mráz po zádech. Najednou se v chotbě zažehly ohně, které osvítily prastarý komplex a dveře za tebou se s třesknutím zavřely takovou silou, až ze stropu popadal prach. Zdálo se, že hrobka je obrovským komplexem choteb...

Randroth

Toto miesto naháňalo hrôzu. Medzitým čo Randroth uvažoval že si posvieti Lightsaberom, tak sa zrazu všetko rozsvietilo, ale čo bolo ešte horšie, zabuchli sa dvere. To ho najviac znervóznilo, lebo sa cítil uväznený. Uvedomil si že sa mu ruka s mečom trasie, tak pevnejšie zovrel meč aby to prestalo.
Hm... no dobre... kam teraz? rozmýšľal. Vydal sa teda proste niekam, ale popri tom sa snažil vycítiť niečo podozrivé, čo by mohol byť akolyta... alebo jednoducho aspoň niečo, aby bezcieľne neblúdil. Ale v hrobke bola taká koncentrácia Temnej Sily, že bolo dosť náročné aj dýchať, nie to ešte skúsiť niečo vycítiť.

Bylo těžké vycítit cokoliv, prakticky nemožné. Ale ucítil jsi zdroj temné síly tak silný, že ho musel cítit každý, kdo vešel dovnitř, včetně toho prvního akolyty. Bylo dost možné, že ho sledoval. Na druhou stranu to tak být nemuselo, někteří opatrnější by se tomu měli nejspíš vyhnuly.

Randroth

Keďže nemal žiadne lepšie vodítko a bolo mu jasné źe ak sa tu bude náhodne motať tak nič nenájde, tak sa teda vybral smerom z ktorého cítil silný zdroj Sily. Cestou sa stále obzeral a za každým rohom očakával že naňho niekto vybehne s Lightsaberom. Bolo tam ticho. Príliš ticho.

Hrobka byla naprosto mrtvá, přesto jsi cítil všudypřítomný život, byť podivně pokroucený život. Sledoval jsi zdroj temné strany a nebylo to nic těžkého. Cestou jsi mohl sledovat zničené nádoby, ve kterých snad byly uložené nějaké historické artefakty, ale vše cenné už dávno někdo ukradl. Viděl jsi také mnoho zpodobnění sithského lorda, většina z nich byla poškozena zubem času či vandalstvím. Najednou jsi uslyšel hlas, který nevycházel odnikud a zároveň odevšad. Co tu děláš? Co pohledáváš v hrobce velkého Marka Ragnose? při tom hlase ti mražení v zádech zesílilo dost nepříjemně

Randroth

Myklo s ním a aktivoval svoj modrý Lightsaber. Obzeral sa všade okolo seba a srdce mu divo bilo. Bol vyľakaný, vôbec totiž nečakal že by tu niekto okrem mŕtvoly toho akolytu mal byť... a toto neznelo ako nejaký akolyta. Rozhodol sa teda odpovedať, aby tie vyššie sily neprovokoval.
Starú rodinnú čepel ktorú mal so sebou akolyta čo sem prišiel pred pár dňami. Kto sa pýta? spýtal sa. Stále sa obzeral všade okolo seba aby ho už nič neprekvapilo.

Kael Revan

Po příletu na Korriban nás "přivítal" jakýsi Kranus. Ten chlápek byl krutej. Usmažil tam akolytu bez mrknutí oka, já jen lehce otevřel pusu. Své emoce jsem radši rychle zabrzdil, aby nedošlo k tomu, že druhý v pořadí budu já. Vypadalo to, že tady bude přežití opravdu těžké.
Budova, kde jsme měli pobývat vypadala poměrně v pořádku.. Stará, ale bude plnit svůj účel. Celou dobu jsem byl tiše a spíš sledoval okolí a ostatní akolyty. Když jsem získal svůj pokoj, jen jsem stručně kývl hlavou a zapadl dovnitř.

->Randroth
Hrobkou se rozlehl smích. Takový ten smích, co je znepokojivý i když nezní z neznámého zdroje uprostřed tajemné hrobky dávno zemřelého sithského lorda. Výborně, bojovnost v hlase, to se mi líbí! ozval se znovu hlas a následoval opět ten zlověstný smích. Uvidíme, co v tobě vězí! řekl hlas. V tom jsi uslyšel kroky, z boční chotby kousek před tebou vyšla žena, byla o něco mladší než ty, zřejmě také akolyta. Další kroky za tebou... a před tebou... ze všech choteb kolem se ozývaly. Uviděl jsi nejméně 12 akolytů, kteří se podivným krokem šourali k tobě. Všichni svírali vibromeče. Zabijte ho... ozval se hlas...

->Kael Revan
Nebyl jsi v pokoji ani 10 minut, když dovnitř vešel droid. Dobrý den, doufám, že neruším, ale dozorce Kranus si Vás přeje vidět co nejdříve, budete-li chtít zavedu Vás k němu... řekl

Tenzou

Byla mi přidělena ubytovna, což byla nade všechna má očekávání. Nepředpokládal jsem střechu nad hlavou, natož nějaké jídlo. V minulosti byly daleko horší místa než tato, takže jsem velmi rád přijal místo v rohu místnosti, kde jsem se prostě opřel o zeď. Byla mi zima, ostatně i na tropických místech jsem měl pocit, že mám zimnici. Možná to byla nějaká nemoc, kterou mi nikdo nikdy nemohl identifikovat, protože jsem nikdy nebyl u žádného lékaře.

Kael Revan

Do prdele! ulevil jsem si v duchu. Ten drsný chlap mě chtěl vidět hned, ani jsem se nestihl kolem pořádně rozkoukat.. a mám umřít. Představoval jsem si, jak dlouho tu asi průměrný akolyta vydrží.. Moc dlouho ne, tady budeme padat jako na běžícím páse.
Mezitím, co se mé myšlenky valily hlavou jako parník, snažil jsem se trochu získat čas a uklidnit se. Na setkání s ním budu asi potřebovat ocelové ovládání a koncentraci.. Navíc.. Měl bych udělat dojem...
Nerušíte, i když jsem myslel, že budu mít víc času pro sebe. řekl jsem stručně bez nějakých emocí v hlase. Půjdeme hned. dodal jsem. Nesmím dát tomu chlapovi žádnou záminku k tomu, aby mě zabil, usmažil nebo cokoliv podobného.. Možná mi pomůže dochvilnost..

->Kael Revan
Droid tě vedl akademií. Cesta byla ale velice krátká. Za tu krátkou dobu jsi spatřil z akademie jen prázdné výběhy pro zvířata a místnost, kde se 2 akolyté mlátily po hlavě tréninkovými meči. Droid tě dovedl k místnosti, otevřel dveře a pokynul ti, abys vešel dovnitř. Tam kousek od stolu stál dozorce Kranus. Tvářil se poměrně neutrálně, jakmile tě uviděl pokývnul hlavou. Řekni mi sithský kodex řekl lakonicky

->Tenzou
Čeka jsi v místnosti asi 20 minut, když se otevřely dveře. Dovnitř vešla mladá Akolyta. Byla o trochu starší než ty. Lord Erya si chce s tebou mluvit... řekla. Pojď za mnou, ukážu ti, kde sídlí... dodala

Tenzou

Zvedl jsem se ze země, i přesto, že roh ve kterém jsem seděl začínal být již vyhřátý. Cítil jsem zvláštní napětí, které nejspíš přicházelo z neznáma, do kterého jsem se vydával. Věděl jsem o smrti ostatních akolytů moc dobře, přeci jen zde se platilo za cokoliv smrtí, jelikož pro Sithy nejspíš není jiné platidlo nežli život. Vlastně sám jsem už dlouhou dobu neměl jinou věc než vlastní život, takže se mi tenhle způsob zdál fér. Vydal jsem se za ženou, která mě měla přivést k Lordě Erye, což jsem považoval za vrchol úcty.

Akolyta tě vedla přes celé patro až do vyššího patra. Cestou jste minuli mnoho ubikací, jinak nic zvláštního. Nakonec tě dovedla až ke dveřím, které se sami otevřely. Akolyta vešla dovnitř. Přivedla jsem ho, jak jste žádala řekla. Výborně, ať jde dál... ozval se další hlas. Když jsi vešel dovnitř uviděl jsi před sebou ženu celou v rudém

Spoiler:

. Pokynula směrem k židly opodál. Zřejmě jsi zvědavý, co po tobě můžu chtít, že? zeptala se medovým hlasem a se zájmem si prohlížela své nehty

Randroth

Randroth spozornel keď sa objavila prvá akolyta... Ale pravé problémy nastali, keď sa ich objavilo 12. Ten neznámy hlas ho práve poriadne naštval, nie len že sa ho rozhodol len tak pre srandu zabiť, ale ani to nespravil vlastnými rukami! Jednal s ním ako s odpadom a to bola riadna drzosť. Síce, ak to bol nejaký Sith Master, tak by Randrotha zabil pohľadom... ale išlo tu o princíp.
Randroth popravde ešte nezažil žiadny skutočný boj, ale trénoval snáď celý život... A práve teraz nastala chvíľa, kedy bolo treba nepanikáriť, ale použiť to čo tak dlho trénoval. Hnevu bolo v Randrothovi dostatok, nie len na hlas bez tela (ktorý bol zrejme Marka Ragnosa, ako sa domnieval)... Ale bol v ňom aj hnev spred mnohých rokov. Hnev, ktorý doňho dostala otcova smrť. A Randroth sa ním teraz nechal celý naplniť... Temná Sila mu začala pulzovať v žilách a Randroth z ničoho nič skočil na najbližšiu skupinu akolytov, používajúc silu aby sa zrýchlil. V jednej ruke držal otcov meč a druhou sa zahnal vo vzduchu, tým použil silu na to aby akolytov odhodil, dúfajúc že ich tým rozdelí. A vrhol sa na najbližšieho akolytu, ktorého sa mu podarilo odhodiť a teda bol oddelený od ostatných. Bol tak rýchly, že akolyta ešte stále letel. Randroth teda rátal s tým že sa ani nebude brániť a bez akéhokoľvek váhania ho prebodol Lightsaberom a dopadol na zem spolu už s mŕtvym akolytou. Hneď sa otočil na ostatných, pripravený sa brániť...

Akolyté se chovali tak trochu jako zombie, po tvém útoku se rozletěly na všechny strany, ti co byli za tebou se rozběhli, aby ti vpadli do zad, ti před tebou popadli jako kuželky. Skočil si kupředu a jednoho z nich probodnul bez větších problémů. Ti ostatní se ale začali zvedat. Jejich pohyby byly nemotorné a pomalé, ale přesto na tebe 2 stihlu zaútočit svými vibromeči. Opět se ozval ten protivný smích...

Tenzou

Měla opravdu zvláštní vzhled, který mi připomínal galaktická rajčata. Možná to bylo tím, že jsem moc galaktických ras neznal. Každopádně jsem absolutně netušil jak moc je jejich rasa geneticky odlišná od té naší. Vzhledem k tomu, že vypadala humanoidní, jsem doufal v pouze pár estetických odlišností. Podstatou věci však zůstávalo, že ona je Sith a já jsem ten, koho tady může v téhle chvíli okamžitě zabít. Ruka mi při tom pomyšlení jemně cukla, avšak nejspíš nijak viditelně. Nejsem zvědavý, prostě jsem to přišel splnit. Odpověděl jsem na otázku polohlasem, který však byl slyšitelný. Riskl jsem to a přeci jenom jsem se jí podíval do jejich oranžově rudých očí. Sázel jsem svůj život a to neustále. Byl na stole při jakémkoliv vsazeném rozhodnutí, tudíž jsem nemusel mít strach, že ztratím něco jiného. Má rozhodnutí ještě sílila vzhledem k bolesti, kterou jsem utrpěl v minulosti.

Keal Revan

Popravdě jsem okolí moc nevnímal. Kdyby akolyté při tréninku tak nefuněli, tak bych si jich pravděpodobně ani nevšimnul. V hlavě jsem měl jenom Kranuse. Když jsme došli k místnosti a já byl vyzván ať vstoupím, lehce jsem zatnul pěst a učinil to.
Očima jsem ho sledoval se zaujetím. Fascinal mě člověk, který dokáže jen tak někoho upéct. Z toho by se dalo vytěžit i jinak.. Smažit si topinky, třeba..
Klid je klam, je jen vášeň. Skrze vášeň získám sílu. Skrze sílu získám moc. Skrze moc vyhraji. Skrze vítězství se mé řetězy přetrhnou. A Síla mě osvobodí. řekl jsem a snažil se, aby má slova zněla věrohodně a sebejistě.

->Tenzou
Sithka se zasmála zvonivým smíchem. Ach ano, tenhle přístup tě dostane daleko, pokud mě nezklameš. řekla a probodla tě očima. Mám pro tebe jeden jediný, naprosto jednoduchý úkol. Chci abys tohle... ukázala ti malý kovový předmět velikosti větší mince. ... umístil pod stůl dozorce Kranuse... řekla a podala ti předmět. Pokud mě zklameš, pak zemřeš, pokud uspěješ, tvoje vyhlídky se hodně zlepší... řekla

->Keal Revan
Dobrá, otázka je, rozumíš tomu, co říkáš? Nejsou to jen slova, je to tvá budoucnost. Pokud to pochopíš, pak máš šanci na přežití... pokud ne, pak nemáš budoucnost... v tréninkové místnosti číslo 3 trénuje akolyta. Je to z adeptů na nového učedníka. Je silný v temné straně a zkušený šermíř a brzy se pravděpodobně dostane ke kontrukci svého vlastního meče. Chci, abys ho zabil... řekl. Nedávalo to sice moc smysl, ale řekl to smrtelně vážně...

Tenzou

Poslouchal jsem, co říkala, přičemž její propichující pohled mi neublížil. Moc dobře věděla, že jsme všichni nahraditelní, proto mě vyslala tam, kam mě vyslala. To, co mi ukazovala, mohlo být cokoliv. Od nějaké velmi malé bomby po odposlouchávací zařízení. Já jenom věděl, že Sithové jsou schopní se navzájem zničit jenom aby vzešel ten nejsilnější. Ona nejspíš chtěla Kranusovo místo nebo tak něco a proto nejspíš usiluje o jeho likvidaci nebo něco podobného. Zahleděl jsem se na onen předmět, jako kdyby to bylo zlato. Netrvalo to však ani pár sekund a koutky mi cukly a já mohl potvrdit svou účast. Rozumím. Šeptl jsem a sebral jsem předmět k sobě do zadní kapsy mých kalhot. Zatím jsem netušil kde Kranus vlastně má svůj stůl, avšak čekal jsem, že mi to snad někdo poví. Také jsem doufal, že Kranus bude zrovna na nějaké ze svých opékacích párty.

Keal Revan

Snažím se porozumět. opáčil jsem klidně. Měl jsem takový neblahý dojem, že se tu ode mě očekává, že budu mistr světa. Jsem tu přece první den.. Ani jsem se nerozkoukal. Zabít?...Dobře.. Jak to je asi na mě..? Provedu.. dodal jsem a snažil se zachovat si klidnou mysl. Na odpověď jsem ani moc nečekal, tušil jsem, že i špinavé praktiky budou dovoleny. I když jsem v tu chvíli absolutně neměl ponětí, jak toho chlapa dostanu. Byl očividně o dost dál, já jsem se teprve vzpamatovával. Ale co bych taky měl čekat?
Věděl jsem, že to tady bude drsné. Skutečnost, že jsem měl u pasu dvě světelné tonfy, mě trochu povzbudila, zacházet jsem s nimi uměl sice dost omezeně, ale aspoň si nebudu připadat tak zranitelně.
Pokud tedy Kranus nic dalšího nenamítal, lehce jsem kývl hlavou na znamení odchodu a vykročil hledat tu zatracenou místnost. Ruce se mi třásly, ještě jsem nechtěl umřít..

Randroth

Zatial žil, čo už bolo samo o sebe plus. Tí akolyti bojovali ako keby mali namiesto mozgu zemiaky. Celkovo ho ale ten blbý smiech dosť štval.
Sklapni! zvolal na hlas bez tela. Avšak mal iné problémy. Stále tu bolo okolo 11 akolytov a dvaja naňho dokonca sekli. Randroth však oba seky naraz zablokoval svojim Lightsaberom. Držal Lightsaber oboma rukami, síce sa pohybovali ako kurčatá bez hláv, ale silu stále mali. Randroth teda uskočil dozadu. Ešte sa rýchlo ubezpečil že za ním nikto nie je a potom rýchlo obrátil pohľad opäť vpred.
Toto som si vždy chcel skúsiť. povedal, uškrnul sa a hodil svoj svetelný meč proti akolytom. Svetelný meč sa točil ako bumerang a Randroth ho ovládal Silou. Mieril hlavne na tých dvoch ktorí boli pri ňom najbližšie, ale ak mal šancu zasiahnúť ešte niekoho ďalšieho, urobil to.

->Tenzou
Výborně, teď se vrať na svou ubikaci a vyčkej, až si tě nechá Kranus zavolat. Nesmíš vzbudit žádné podezření. Ty ale víš, co by tě čekalo, kdybys neuspěl...[/b] usmála se na tebe rudá sithka a mávla rukou, abys už šel pryč. Akolyta zmizela někdy během rozhovoru. Erya ti už nejspíš neměla co dalšího říct...

->Keal Revan
Způsob je na tobě, ale pamatuj, že akolyté mají zakázáno se zabíjet navzájem. Pokud tě někdo přistihne zůstáváš v tom sám... řekl Kranus a dál se už nevyjadřoval. Zřejmě řekl všechno, co chtěl. Měl jsi pocit, že není moudré tu déle zůstávat, protože Kranus se zdál být dost náladový...

->Randroth
Podařilo se ti vykrýt jejich útoky, ale musel jsi udělat krok zpět, protože byli přiliš silní. Pak jsi vrhl svůj meč proti nim. Částečně to zabralo, 3 z nich jsi ošklive seknul, ale přecenil jsi své síly. Ztratil jsi potřebnou koncentraci a meč spadl na zem. Dva akolyté se na tebe vrhly a chytly tě, další se rozmáchl mečem, aby tě mohl seknout...

Tenzou

Před odchodem jsem se uklonil a pak jsem prostě vypadl. Šel jsem rychle k ubytovacímu pokoji, jelikož mě napadlo, že jsem nebyl zrovna legálně puštěn. Přeci jenom velitel tu byl Kranusa a né Erya. Jak jsem se dostal na pokoj, rozhodl jsem, že budu dál vyčkávat a doufat, že Kranus pro mě pošle brzo. Přeci jenom, pokud chtěli nějaké pořádné nováčky, museli jsme my současní být buď přijati nebo zabiti. Trochu mě zajímalo, co za zařízení jsem vlastně dostal. Sedl jsem si vedle dveří, abych slyšel kroky a vyndal jej z kapsy....

Keal Revan

Bylo mi trochu zle. Ne, že bych ještě nikoho nezabil... Zabil jsem.. Věděl jsem, jaké to je, když svíráte tělo, v kterém pohasíná život. Tohle ovšem byla úplně jiná situace. Teď bylo jasné, že moje vyhlídky na přežití jsou minimální. Popravdě budoucnost těch ostatních mi byla většinou lhostejná. To, jestli zemře někdo cizí teď nebo později, na tom nezáleží.. Můj život je ale cenný...Je přeci MŮJ..
S loučením jsem se neobtěžoval, prostě jsem vypadl rychle ven z místnosti a snažil se orientovat. Samotné hledání mi zabralo asi deset minut, po chvíli jsem stanul před dveřmi, kde měl být můj oponent.
Měj jsem sucho v krku, ale prostě jsem musel šáhnout po klice, která se neochotně dala do pohybu..
Tak my spolu budeme trénovat.řekl jsem, když jsem vstoupil dovnitř. Můj hlas zněl mile, nic nenasvědčovalo tomu, že jdu dotyčného naporcovat..