Konečně doma

Probudilo tě trhnutí...
Loď dosedla zřejmě na zem, protože zvuk motorů náhle zmizel. Zdálo se, že jsi během dlouhé cesty usnul a Zark tě nechtěl budit. Ostatně nejspíš nebylo mnoho důvodů, aby to udělal. Chvílí se nedělo nic, ale nakonec se ozvalo tiché zaklepání. "Jste vzhůru? Přistáli jsme na planetě... a někdo s váam chce mluvit..." ozval se Zarkův hlas přes dveře. Ucítil jsi uklidňující pocit, který jsi ještě nikdy předtím necítil. Tohle místo mělo mimořádně silnou auru. Kromě toho jsi cítil také mnoho různých osob silných v Síle...

Seiryuu

Mladý Jedi se probudil až s příletem na planetu, která se zdála být slušným soustředěním síly, jak celkově, tak osobově, tudíž to vypadalo, že místo kam měli letět bylo aspoň trochu uzpůsobeno k jejích cílům. Seiryuu vylezl ze své kajuty a kývnul na Zarka. "Takže... kde to jsme?" zeptal se ho po chvíli a uleveně si oddechnul... tohle místo se zdálo velmi uklidňující. "A kdo semnou chce mluvit?" zeptal se ještě, poměrně překvapeně.

Zark se na tebe podíval. "No, přistáli jsme na planetě Tython, planetě, kde před mnoha tisíci let vznikl řád Jedi, nebo spíš jeho pra-začátek... ale víc vám vysvětlí... no prostě jděte ven z lodě. Já musím podat hlášení o misi..." řekl Zark a vyběhl někam ven. Zřejmě se nenamáhal s dalšími odpověďmi, protože na tebe zřejmě čekaly venku...

Seiryuu

Takže si zabalil svoje saky a paky, které ještě měl, tudíž převážně svojí sbírku světelných mečů a vyrazil ven, kde mělo čekat nějaké to... překvapení s odpověďmi.

Vyšel jsi ven z lodi poté, co sis zbalil svoje věci.
Venku tě to trochu překvapilo. Ucítil jsi čerství vzduch, vítr ve tváři... uviděla jsi hustou jungli všude kolem a také, a to především, prastaré budovy, staletí staré... všemu tomu vévodil obrovský chrám.
Proti tobě vyšly 2 lidé. Jeden byl velký muž, druhá byla stará žena, oba lidé, byly to stejní mistři, kteří jsi viděl tehdy na palubě křižníku.
Ten první z ních, pamatovla sis ho jako mistra Zarika, promluvil
"Jménem nové rady jedi, bych vás rád přivítal na Tythonu, prastarém domově našeho řádu... myslím, že je toho víc, co byste měl vědět..." řekl.

Seiryuu

"Taktéž vás zdravím," pozdravil Seiryuu Zarika a tu druhou, když vylezl ven a s potěšením spatřil, že řád nebyl zase tak moc mrtvý. Tohle místo se mu zamlouvalo, to fakt jo. Zajisté by tu mohl dospět a získat titul mistra a padawana, stejně jako jeho mistr získal jeho a podobně, jen se bál, že to ještě bude muset chvíli počkat. Bojoval sice už i se Sithy, ale nikdy to nedopadlo stoprocentně nejlépe. Každopádně, raději by měl zjistit co se dělo a tak. "Ano, rád bych se dostal nějak do obrazu a taktéž přináším docela znepokojivé zprávy o kterých jste možná už informováni," pronesl k nim.

Mistr Zarik kývnul hlavou.
"Náš řád zažil těžké časy, o tom není pochyb, ale konečně máme místo, kde můžeme zase pracovat na našem cílu - chránit galaxii, studovat historii, diplomacii a další. Byla založena nová rada, ale většina našich lidí zůstává stále na křižníku. Tohle místo není stále bezpečné.... jungle je zrádná, a zůstávají tu stále duchové minulosti... tedy takříkajíc." řekl ti mistr Zarik.
Pak promluvila mistrině Al.
"Ano, v tomhle má mistr Zarik pravdu. Staré časy jsou bohužel pryč... ale náš řád pryč není. Věci se musí změnit. Bohužel vás příliš neznám... byla bych velice ráda, kdybyste nám o sobě něco řekl, o své minulosti. Pamatuju si mnoho jedijů, ale nemyslím, že bych vás někdy viděla... tedy... nějak víc..." řekla

Seiryuu

Na Zarikova slova převážně přikyvoval, protože byla srozumitelná a nebylo k nim co dodávat. Co se týkalo mistrině Al, ta už měla trochu více otázek, tudíž bylo asi na čase zodpovědět to co chtěla vědět: "Pocházím ze zapadlé části Corellie, kde mě v mládí nalezl jeden rytíř Jedi a dovedl mě do chrámu na Coruscantu, kde jsem byl po čase přidělen ke svému mistru Seironovi Ti, se kterým jsem postupoval výcvikem a v den, kdy vypukla válka jsem byl prohlášen starou radou za Rytíře. Bojů jsem se účastnil po boku svého mistra, kde však nejspíše padl, protože pak jsem se s ním již neviděl. Po obratu Republiky jsem se uchýlil do úkrytu na mé rodné planetě, kde jsem žil ve skrytu pět let a snažil se více porozumět síle a studoval jsem data z jednoho holocronu, který se mi podařilo zachránit. Bohužel i na mě přišlo Imperium a po boji se Sithy a zajmutí jednoho jejích padawana mě chytila republika. No, dál jsem se dostal na Aldeeran, kde jsem pomohl zachránit člena vůdčí rodiny a byl mi propůjčen titul Paladina. Během oné záchrany jsem se poprvé setkal s těmi stvůrami a utkal se s jedním Sithským lordem, který je ovládal. Zároveň jsem následně navštívil místo, které zasvětili Jedium, je to spíše vzpomínková místnost a dali mi tam jeden z mečů. Aldeeran s námi tedy sympatizuje," ukázal ten historický meč, který si mohl vybrat. "Následovalo shledání s vámi a moje mise do Tionské Hegemonie, kde jsem opět potkal ta stvoření, prosekal se spolu se Zarkem přes půl planety a pomohl zachránit část populace jedné z těch planet. A to je tak všechno nejspíše. Jo a také jsem po cestě potkal nějakou další z našeho řádu... Tyria, Mária, nebo tak něco, měla docela dlouhé jméno. Bylo to na nějaké ledové planetě, nevím už na které," dodal ještě rychle, aby to bylo kompletní.

Mistrině přikyvovala, jak poslouchala tvůj příběh.
"Je to rozhodně zajímavý příběh... byla bych ráda, kdybych vám mohla říct, že máme čas dokončit váš trénink, ale bohužel máme teď hrozně moc práce, zajistit, aby byl řád v bezpečí. Máme tu mnoho mladých členů, kteří potřebují vedení... nejprve bych se zeptala, zda stále máte ten holocron... každý špetka našeho vědění z minulosti je pro nás pokladem, který nesmíme ztratit. Ani o mistrovi Ti vám nemůžu nic víc prozradit, protože stopy o něm zmizeli během války. " řekla. Podle toho jak mluvila ho nejspíš znala...
Pak promluvil opět mistr Zarik.
"Dostali jsme již hlášení z vaší poslední mise, Také mistrině Tyria nám toho mnoho prozradila. Jsme vděční za to, co jste udělal pro řád tím, že jste zlepšili naše vztahy s Tiony. Nicméně vaše kladné vztahy s Alderaanem budou nejspíš klíčové... prozatím vás ale necháme chvíli odpočívat. Dělejte co uznáte za vhodné, pouze neopouštějte planetu bez povolení, ano? " řekl

Seiryuu

"Myslím, že dokončení mého tréninku provede sama realita ve které momentálně žijeme," pronesl s mírným úsměvem a k otázce holocronu dodal: "Bohužel, u sebe ne. Byl v mé jeskyni na Corelii když mě napadli, možná tam ještě je, to nevím." Nebyla to zrovna nejlepší správa. Na Corelii zároveň zanechal i svojí... poměrně dobrou stíhačku, které mu zachránila život, ale tehdy neměl moc na výběr, co si sebou bude moci vzít. "Co se týká Alderaanu... nechal jsem na křižníku svého androida, co jsem tam získal, je v pohodě?" vzpomněl si na svojí pípající bedničku, která převážela zároveň i další jeho meče a součástky k nim.
"Dobře, ale pokud by to šlo, rád bych se brzy zapojil do nějaké akce, meditováním jsem strávil pět let a moc to situaci neprospělo, myslím si, že stále mohu získávat zkušenosti i při plnění úkolů," sdělil svůj názor a pak si ještě vybavil ještě jednu věc. "A ještě se vás chci zeptat... během mého boje s oním Sithem, jsem objevil jednu schopnost o které jsem doteď nevěděl," promluvil a raději přešel k ukázce. Od pravé ruky vyšlehl do země krátký výboj zeleno-oranžových blesků. "Nepochází z hněvu, to vím jistě, vždy sloužili k ochraně, ale i tak jsem to viděl prvně," pronesl mírně zmateně. Blesky viděl vždy od Sithů přeci.

"Ano... tahle doba je složitá, ale bohužel s tím můžeme momentálně dělat velice málo. Ale snažíme se. Ocenila bych, kdybyste nám prozradil umístění té jeskyně, vyšleme tam spojku, aby získala holocron zpět." řekla mistrině Al.
Zarik se zamyslel. "Pokud byl váš droid na křižníku, tak tam stále je. Bohužel si ale nevedu přehled úplně o všem na lodi. Prozatím tam ale musí zůstat, dokud nezajistíme celé okolí. " řekl.
Slova se opět ujala mistrině, kterou poměrně překvapila tvojá schopnost.
"Pozoruhodné... budu nad tím meditovat... nicméně se prozatím zkuste vyvarovat jejího užívání, dokud nezjistíme víc..." řekla

Seiryuu

Seiryuu jim sdělil umístění jeskyně a ještě k tomu dodal: "Kdyby byla stíhačka letu schopná, docela bych jí uvítal zpět, ale není to priorita, snad tam ten holocron bude." Jeho žádost snad nebyla přehnaná. "Co se týká zajišťování okolí... rozhodně by mohl pomoci," nabídl se rytíř Jedi a co se týkalo varování, aby se vyvaroval přílišného použití, pokrčil pouze rameny a k celému tomu dodal: "Bohužel je to vcelku náročná schopnost, nejsem schopen jí opakovat tolik jako Sithové, je to taková poslední karta," přiznal se, že jeho schopnosti, ať je cvičil sebelépe, stále nebyli dostatečné. Pak už jen čekal na verdikt, jestli mohl nějak pomoci či nikoliv.

Mistr Zarik kývnul hlavou. "Pokud to půjde, tak jí vezmem s sebou. Ale nemůžu nic slíbit... kromě toho to místo už dávno mohl někdo objevit... uvidíme... ale pokusíme se..." řekl.
"Co se týče prohledávání okolí máme tu celkem dost lidí, kteří na tom pracují. Samozřejmě se můžete přidat, ale není to zdaleka ta záživné, jak se zdá. Nicméně je to váš čas, můžete s ním naložit jak uznáte za vhodné..." řekl.
"Je to zvláštní, slyšela jsem o podobných úkazech, ale nikdy je neviděla na vlastní oči. Uvidíme co dokážu zjistit... jak jsem řekla, prozatím se vyrujte jejího používání..." řekla mistrině Al

Seiryuu

"Dobře, mohli byste mi tedy prozatím ukázat kde najdu cvičiště a nějakou ubikaci. A pokud možno sprchu, ta by se mi hodila po takové době. A kdyby se náhodou dal někde splašit nový plášť, ochotně bych ho příjmul," pronesl nakonec, co se týkalo rozhodování ohledně jeho dalších krocích, je fakt, že se nemělo zřejmě smysl zabydlovat na stálo, ale kdyby náhodou, měl by omrknout nové sousedy a podobně, stejně jako místo, kde by mohl složit hlavu. "Co se týká rady, je již plně obsazená?" zeptal se ještě z čistého zájmu o to, kdo tomu tady vlastně velel.

"Jsme tu jen několik dní... jediná budova, která je zatím funkční je hlavní chrám. Je tam několik prázdných místností, které můžete prozatím využít. Zbytek budov je buď pro vojáky, nebo prozatím není ve stavu, kdy by se v nich dalo bydlet. " oznámil ti mistr Zarik.
"Co se rady týče, tak tady mistrině Al, jako jediný známý člen staré rady byla jmenována velmistrem... kromě toho jsem v radě já, mistřině Tyria a mistině La'Rendo, ostatní místa jsou prozatím neobsazená... " dodal

Seiryuu

Mladý Jedi přikývnul a následně se rozloučil s mistry, aby se mohl vydat na provizorní ubikace. Pokud se tam dostal bez obtíží, zabral jeden z pokojů - místností, snad i s tekoucí vodou. Po koupeli, případně bez ní se pak usídlil na nějakém čistčím místečku a oddal se meditaci, doufajíc, že se třeba něco stane. Přeci jen... náhoda byla blbec.

Našel sis jeden z pokojů. Bylo na něm poznat, že byl teprve nedávno vyklizem. Stále byl cítit nějak divně, byl na něm poznat zub času, mezi prastarým zdivem sem tam vykukovaly rostlinky, ale byl tu klid a ticho. Co se vody týkalo, tak jediné cos dokázal sehnat byla studená voda na umytí, většina základních potřeb zatím byla pokryta jen prozatímně.
Když ses umyl začal jsi meditovat. Bylo to mimořádně uklidňující. Na Corellii jsi cítil mnoho různých rušení a dalších problémů, tady byl klid. Mimořádný klid, dokázal ses daleko lépe soustředit. Cítil si mnoho zvláštních věcí, kterým si ale nedokázal přesně porozumět. Cítil si, že kdyby ses zaměřil na něco specifického, možná bys dokázal něco víc

Seiryuu

Studená koupel byla lepší než koupel žádná, tudíž relativně čistý se oddal Seiryuu meditaci a začal vnímat chaotické vlivy a spojitosti v síle. Soustředit se na jeden cíl bylo rozhodně dobré, jen bylo dost věcí, které by stály za meditaci. Ale vzhledem k povídání o jeho bývalém mistrovi, mohl by se možná pokusit zjistit něco tady v té oblasti. Síla přeci byla mocná, pokud ještě žil, třeba existovala nějaká stopa. A času bylo zřejmě dostatek na dlouhé meditování.

Meditoval jsi dlouho. Necítil jsi nic zvláštního nějakou dobu. Netušil jsi ani kolik čas uteklo, ale nakonec jsi viděl něco zvláštního. Byl jsi na nějaké planetě.. netušil jdi kde, ale vnímal jsi okolí očima někoho dalšího. Utíkal před něčím... cítil jsi jeho úzkost a strach. Za sebou slyšel divné zvuky... najednou upadl, při pádu zvedl hlavu a ty jsi uviděl vysoké věže Alderaanu...
Najednou ses probral... netušil jsi absolutně, co to mělo společného s tvým mistrem...

Seiryuu

Tak tohle byla rozhodně podivná meditace, ale se zvláštními výsledky. Rozhodně to sice nevypadalo jako jeho mistr, avšak, možná to s ním nějak spojené bylo. A co více, bylo to spojené s Alderaanem, tudíž možná by stálo za konzultaci s někým schopnějším v tomto ohledu. Avšak nejprve se ještě jednou pokusil o napojení na svého mistra, případně na tuto vidinu.
Seiryuu se tedy po další meditaci nasoukal zpět do plné polní a rozešel se porozhlédnout po někom, kdo by mu pomohl rozluštit to, co spatřil.

Meditoval jsi ještě najakou dobu, ale nemohl ses už správně soustředit. Příliš ti vrtalo hlavou, co se to vlastně stalo. Povedlo se ti trochu uklidnit, ale ve finále to bylo už k ničemu. Nakonec ses vydal hledat někoho dalšího. Bloumal si chrámem... ale všude bylo celkem ticho a klid. Na planetě asi nebylo příliš jedijů. Nakonec si ale došel ke staré prázdné fontáně, u které stála velmistrině Al...

Seiryuu

Procházka po meditaci byla fajn, ale docela by se hodilo fakt najít někoho, kdo byl schopen mu pomoci. To se naštěstí stalo, u fontány byla velmistrině Al. Když k ní došel, mírně se uklonil, jak bylo zvykem a promluvil: "Velmistrině, rád vás vidím, nemohl jsem si přát nikoho lepšího. Na vaší radu jsem se oddal v poslední... ani nevím jak dlouho to bylo... no meditaci. Soustředil jsem se na svého mistra a po nějaké době jsem měl vizi. V té vizi jsem byl někým, kdo utíkal před něčím a byl z něho cítit strach. Než jsem se probral, viděl jsem ještě vysoké věže Alderaanu, když ona postava zhlédla. Pokud je to nějak spojené s mým mistrem, mohl by být Alderaan nějaké pojítko mezi mnou a jím." Vysvětlil jí situaci a doufal, že mu pomůže do toho vnést trochu světla.

Mistrině se usmála.
"Tython je podivné místo, občas tu vidáme věci, které bysme nikde neměli. Občas nám dává rady, které nechápeme... tohle místo je zkrátka mocné v Síle. Možná se vám snaží napovědět. Třeba je tu prostředek, jak se dostat ke svému mistrovi, možná někdo, kdo ho znal... každopádně ať se děje cokoliv, děje se to zřejmě na Alderaanu. Chcete se tam vydat?" řekla. Bylo to trochu záhadné, ale zdálo se, že to je i tenhle svět...

Seiryuu

"Rozhodně bych se tam vydal rád a pokusil se zjistit o co šlo, ale když tam již poletím, je něco, co by bylo potřeba zařídit i jménem rady? I prostá výměna pozdravů či tak něco, třeba by to mohlo pomoci naší věci," zeptal se ještě, když už byl u toho. Nebyl sice úplně nadšený z toho, že by měl hned letět pryč, ale rozhodně to vypadalo jako stopa dobrým směrem a za dobrým úmyslem. A když tu nebyl tolik potřebný, mohl se do dění zapojit i takto.

"Rada zatím řeší důležitější věci... snažíme se obnovit základy našeho řádu, zajistit místo kde bysme mohli žít... také se snažíme oživit staré tajné frekvence v naději, že najdeme víc členů našeho rádu žijících mezi hvězdami... teprve poté můžeme zkusit vyjednávat s republikou. Takže prozatím bude lepší zůstat v ukrytí. Vy se můžete po Alderaanu pohybovat bez problémů, takže vám snad nic nebrání. " řekla mistrině. Pravda byla, že zatím nefungovala ani sprcha, nebyl vhodný čas zkoušet obnovit pozici řádu, který se nemohl ani vykoupat