Staronový domov

Tyria

Ach...tak...já se budu snažit dále pochopit propojení, které mezi námi vzniklo...udělám vše, abych z ní vychovala dobrého Jedi!
Usměje se na blednoucí stařenu.
Udělám, jak říkáte Erewi...děkuji za vše...za vaše rady i za váš odkaz, který mi předáváte...naložím s nimi co nejlépe..slibuji...a ten modrý...si nechám pro sebe....
Pohlédne ještě za její mizející esencí...
S mou zbraní? Jak?

Pak už se ovšem pomalu probere. Cítila se mnohem lépe, i když cítila špičku holocronu. Nahmatala jej rukou a potom jej uschovala hluboko ve svém hávu. Tak aby nemohl vypadnout a ztratit se...byl pevně upevněn ve váčku u ňader. Pak začala pomalu vstávat když si všimla své ruky...bylo na ní...světélkující tetování...
Co to..?!
Vyhrnula si rukáv, aby se koukla kam až sahá.

Tetování se táhlo po klíční kosti a končilo někde u loktů... zdálo se skoro, jako kdyby pulzovalo světle modrou barvou. Rozhodně bylo zvláštní, jako živé. Teprve pak sis všimla věcí, kterých by sis jinak nevšimla. Jako kdyby jsi najednou viděla všechno... líp, rychleji. Cítila jsi Sílu vycházející z obou dětí... cítila jsi Sílu pulzovat všude kolem... bylo to tak zvláštní...

Tyria

Ten pocit, který cítila byl úžasný. Cítila se silnější, vnímavější...rychlejší...jako by na něčem jela. Byl to skvělý pocit. Rychle zahalila své ruce a od lokte dolů si ruce obvázala kusy látky, aby její tetování nikdo neviděl...ne dokud jej sama neprozkoumá.
Pak se sehnula k dětem a začala je budit.

Oba dva jen spali, nebyl vůbec žádný problém je probrat. Kip vyskočil na nohy rychle, ona (zapomněl jsem jméno, blbý co?) trochu pomaleji. Oba byli dost zmatení. "Copak se stalo?" zeptal se Kip. Ona jenom zamručela a rukou si protírala oči. Z venku dovnitř dopadalo sluneční světlo, byl krásný sluneční den...

Tyria

I když někde v nitru cítila zmatek, když tak na ně hleděla, tak se usmívala.
Měla jsem menší rozhovor s těmi co zde byli před námi. Přenechali nám své vědomosti, které jsou uloženy v těchto holokronech. Ukázala rukou na holokrony.
Musíme je odsud přenést a dostat je na loď...chci si je všechny projít a zjisti, zdali nejsou nějak poškozené, nebo třeba nebezpečné. Zkuste najít něco, do čeho bychom je mohli zabalit, aby se nepoškodily...
Poslala je ven z jeskyně a sama si začal prohlížet jeskyni, zdali ještě něco nenajde. Cítila se...velmi dobře.

Vyšla jsi z jeskyně, když v tom ti nad hlavou přelétl raketoplán.... chvíli kroužil kolem a pak prostě začal pálit asi půl kilometru od tebe a udělal si tak místo na přistání. A pak dosedl do nové mýtiny. Neznala si zase tak moc lidí, kteří by takhle šíleně řídili raketoplány...

Tyria

Zvedla hlavu a pohlédla na raketoplán.
Same?Řekla spíš k sobě. Byl to totiž jediný bližší člověk, kterého někdy viděla něco řídit a o kom se rozhodla, že nebude jejím šoférem.
Chvíli sledovala, jak raketoplán přistává a pak se otočila k dětem.
Zůstaňte tady, kdyby něco, zamaskujte jeskyni a schovejte se...
opatrnosti nebylo nazbyt.
A nesahejte na holocrony...jsou staré a můžou být dost dobře poškozené....neradi by jste aby vám uvařily mozek že jo?
Pak se rychle vydala k raketoplánu.

Obě těti se schovali do jeskyně, kterou i nadále kryla iluze zdi. Ty jsi se vydala k raketoplánu. Udělala jsi stovka pár kroků, když se z jungle vyřítil Samuel a Toriel (byl by to Toriel a Joe, ale když nehraje, musel jsem improvizovat). Oba dva se rozeběhli ještě rychleji, když tě uviděli, zdálo se, že mají radost z toho, že tě vidí v pořádku a živou...

Tyria

Když uviděla ty dva, radostně se rozeběhla k nim.
Torieli! Same!
Klekla si k nim a objala je pořádně, trochu jako matka objímá své dítě.
Jak jste mě tu našli? Už jsme se bála že tu ztvrdnu na dobro...tak nějak jsem zase spadla...
Koukne střídavě na oba.

Sam se usmál. "No, oba jsem cítili že je něco špatně... ale Toriel tady cítil i to, kde vás najít, tak jsem si... vypůjčili raketoplán a šli jsme vás najít... takže kdyby něco, tak jste nám volala, ať vás rychle vyzvednem, jo?" řekl Sam. Toriel se rozesmál. Docela upřímně, ne tím hnusným arogantním smíchem, který míval dřív... ten smích přilíkal i ty zbylé 2... zdálo se, že máš kolem sebe všechny padawany z repartusu...

Tyria

Usmála se...cítila se spokojená i když slova od Erewei byla stále hluboko v její mysli zahryznutá jako pes neochotná odplout.
Dobrá tedy...když jsme se tak pěkně sešli...byla bych ráda, kdybychom co nejdříve opustili tuhle planetu...alespoň do doby než se tu vybuduje slušné zázemí....
Koukne na padawany.
Potřebuju, aby jste mi pomohli nanosit všechny holokrony z nedaleké jeskyně do raketoplánu...Same...dones z raketoplánu nějaké hadry nebo něco do čeho holokrony uložíme...
Začala udávat povely...čím dříve budou děti v klidu lodi, tím lépe.

Sam zmizel a za chviličku se vrátil s nákladním vozíčkem, který měl nosnost asi 12tun a vlastní pohon. Dalo se na něj naskládat odhadem tak 40-50 holocronů bez větších problémů. Ti zbylí 3 je mezitím opatrně vynášeli ven. Dohromady jste jich tam našli 12, kromě toho jednoho, který jsi měla už dávno schovaný. Kromě nich tam také bylo pár starých relikvií. Asi 20cm vysoká soška chlápka v kápy, Hodně prastaře vypadající píšťala a prastará lahev s víne. Kromě toho také nějaké staré střepy a kostru nějakého zvířete, zřejmě větší krysy... ale ta asi nebyla ze stejné doby jako zbytek... prostě sem zalezla a chcípla...

Tyria

Zajásala, když se objevil Sam s vozíčkem. mohli přepravit všechny holokrony bez obtíží.
Pomohla tedy dětem vynosit holokrony a poté je opatrně uložit do vozíčku, každý opatrně zabalený v kusu látky nebo chuchvalcích trávy.
Stejně opatrně naložili i relikvie, o kterých neměla Tyria potuchy, jak staré jsou, ale chtěla je zachovat, jako pravděpodobné pozůstatky jejich předchůdců.
Avšak kostru krysy odmítla naložit, a přikázala dětem aby se jí zbavily!
Pak všichni nastoupili do raketoplánu s holokrony naloženými v nákladovém prostoru.
Hoši?! Dostaňte nás odsud!
Řekla rázně.

Všichni a všechno, bylo naloženo na loď. Sam nakopl motory, zatímco Toriel kontroloval systémy. Loď se zvedla z povrchu, trochu zakraptila, ale nakonec se začala zvedat. Bylo příjemé zase sedě v lodi, kterou jsi nepilotovala ty... bylo tu zdaleka menší šance, že se loď zřítí na zem v hrozivé explozi. Loď velice klidně opustila atmosféru planety a bez větších problémů usedla v hangáru křižníku...

Tyria

Cítila pohodu a klid, když věděla, že pilotuje někdo jiný a loĎ se tak nejspíš nezřítí.
Usedla do křesla a odpočívala celou cestu, dokud raketoplán nedosedl do hangáru křižníku.
Takže..nechte mluvit mě...celé to je odpověď na mé nouzové volání...jestli vás někdo bude chtít potrestat, bude se muset dostat přeze mě...což se nikdo snažit nebude.
Usmála se a i s vozíkem vyšla do hangáru, čekajíc vše...hlavně poprask.

Poprask nenastal, místo toho do místnosti v klidu vešla vaše nová velmistrině, nová hlava celého řádu. "Myslím, že je potřeba si promluvit... vemte s sebou ty 2 chlapce... následujte mě do místnosti rady... a prosím bez řečí..." řekla a ukázala na Toriela a Samuela. Kip se na tebe tázavě podíval, co má dělat...

Tyria

Přikývla na slova velmystryně.
Jak si přejete!
Pobídla chlapce a pak se otočila na Kipa a Theu.
Vy dva, odvezte ten vozík do mého pokoje a pak si odpočiňte, najezte se...věřím, že to potřebujete...
Usmála se a pak se vydala s velmystryní a chlapci kamkoli ta žena chtěla.

Zavedla vás opět do místnosti rady... tady jsi bývala celkem často. Nikdo jiný tu ale nebyl. Posadila se do svého křesla, tobě nabídla tvé křeslo, ale chlapce nechala stát. Povzdychla a podívala se na oba chlapce. A pak na tebe. "Dostala jsem hláení, že tihle 2 ukradli z hangáru raketoplán... dokážete mi vysvětlit, proč?" řekla a pak spražila oba chlapce pohledem.

Tyria

S díky odmítla křeslo a zůstala stát.
Myslím, že ukradli je silné slovo...řekla bych spíše...vypůjčili a to ještě s dobrým záměrem.
Koukne na oba s úsměvem, aby je podpořila.
Tito dva nadaní padawani zachytili mé nouzové volání, když všichni na této lodi selhali...neváhali, věřili svým instinktům a pomohli mi se dostat z planety...bez jejich pomoci bych ještě bloudila ztracená lesy na Tythonu. Myslím, že si zaslouží pochvalu, namísto kárných pohledů.
Řekla rázně.

Podívala se na tebe takovým tím pohledem jako "srsly?". "No, i kdyby to byla pravda, tak nesmějí brát raketoplány z hangáru bez povolení... pokud se to někdy bude opakovat, budu to řešit velice přísně, je to jasné? Chápu, že jste možná měli více volnosti, když řád vedla mistrině Gryffiths, ale teď vedu řád já... a nebudu tolerovat podobné chování, je to jasné?" řekla. Oba chlapci se podívali na sebe a pak na ní. Zdálo se, že je tohle sprdnutí celkem vzalo. "Podívejte se... jste starší padawané... máme tu i mnohem mladší než vy... a snad budeme mít i další... musíte jít příkladem pro ty mladší, jinak si budou myslet, že je takové chování v pořádku... nicméně, jsem ráda, že jste pomohli své mistrini... takže z toho tentokrát nebudeme dělat žádnou vědu... je něco, co byste chtěla dodat? Nechci vás zdržovat, jistě toho máte dost..." dodala

Tyria

Krom toho, že jim děkuji nic...ráda bych se najedla, osprchovala a odpočala si...navíc jsme na planetě nalezla jisté...cené vědommosti, které chci prozkoumat...je li to tedy vše...
Ukloní se a čeká na propuštění z místnosti.

Mistrině kývla hlavou. "Dobře... nicméně ráda bych potom slyšela, o jaké věci se jedná... přeci jen, pokud chceme znovu vybudovat náš řád, tak musíme spolupracovat. A věřím, že se nám to může společně podařit... " řekla a pokývla, že můžeš odejít...