Staronový domov

Prošla jsi stěnou jeskyně, stejně jako ve vizi a opravdu, poznala jsi jeskyni. Byla mnohem studenější a hlavně zarostlejší, ale byla to ona. Prošla jsi až nakonec, kde jsi uviděla několik prastarých holokronů, pár se jich válelo na zemi, některé byli na místě, ale v místnosti byla téměř tma, jen zelený mech na stěnách trošičku světélkovat. Obě děti se dostali dovnitř za tebou, ale nepřiblížili se k místnosti s holocrony...

Tyria

Počkejte tady. Řekla oběma, zatímco se momalými kroky vydala do místnosti s holocrony. Byla připravená se bránit, ale taky zvědavá...chtěla zjisti, co se to zde skrývá...přešla tedy k jednomu z opravdu prastarých holocronů a zlehka se jej dotkla.

Dotkla ses holokronu, ale nic se nestalo. Zprvu. Když jsi vstala, aby jsi zkusila jiný, tak holokron začal svítit a nakonec zasvítilo jasně bílé světlo... objevila ses v nějaké podivně bílém prostředí. Podivně ses vznášela v prostoru... bylo to zvláštní. Proti tobě se najednou objevila postava... byla to stará žena a poznávala jsi jí... byla to ta stará žena, která ti pomohla udravit se... "Zdravím tě Tyrio... věřím, že jsi teď pořádně zmatená, ale z toho si nic nedělej... je toho totiž hodně, co bych ti chtěla říct..." řekla

Tyria

Nevěřícně se zadívala na starou ženu. Slyšela mnoho o holokronech, ale nikdy neměla šanci s žádným pracovat. Ta stará žena...byla...byla to ta samá, která ji léčila, ale co...co tady dělala? Jak mohla být v holokronu starém několik set let, ne-li milénií....
Vy jste...ta? Ale jak je to možné? Zeptala se.
Zajímalo ji, co jí ta žena chce říci.

Žena se zasmála. Znám tě... dokonce i ty mě znáš... Já jsem Erewi. Jistě, poznala si mě jako mladou dívku, jejíž vzpomínky jsem ti předala... řekla a zasmála se takovým tím chraplavým smíchem, kterým se smějí někteří staří lidé. "čekala jsem tisíce let, než sem konečně dorazíš..." dodala a usmála se

Tyria

Nevěřícně na ni pohlédla. Někde v hloubi duše cítila, že po incidentu s Drathasem by neměla tak snadno věřit, ale celé její já jí říkalo, že by měla...měla věřit.
Erewi...opravdu? Tisíce let, ale to přece není možné...žít tak dlouho...jak...jak jste to zvládla...a proč proč...proč zrovna já? Nejsem ničím speciální...jsem jedi...jako mnoho jiných....
Popravdě...kousek ní se vyděl speciální v tom, že je Griffiths, ale to teď nebylo na místě.

Erewi se usmála. "Žít? Ale kdeže... zemřela jsem před mnoha tisíci let... jako velice stará žena... obklopena svými dětmi, vnuky a pravnuky... ale nemohla jsem najít klid, nedokázala jsem splynout se Silou, protože jsem věděla, že jednoho dne se někdo z mých potomku konečně vrátí na Tython, věděla jsem, že tu budu muset být, abych ho... nebo jí... dokázala navést na správnou stezku..." řekla a rozpřáhla rukama kolem sebe.

Tyria

Oči se jí rozšířily.
Počkat....chcete....vy chcete tím říct....
Zahledí se na ni, hledajíc v jejím výrazu odpověď...odpověď na kterou již nejspíš znala odpověď, ale která se ji zdála...neuvěřitelná.
Já...jsem váš potomek?
Řekla dosti nevěřícně...v rodu Griffiths byla nejspíš první, kdo dokázal manipulovat se silou, ale nikdy ji nenapadlo, že její kořeny sahají tak hluboko.

Erewi se opět zasmála. "No, ne přímo můj žejo... ale v žilách ti koluje moje krev... byť přes nespočetné generace... byla to vůle Síly, abysme se setkali..." řekla a popošla kousek dál v neviditelném prostoru. "Jen bych si přála, abysme se mohli setkat za lepších okolností... bohužel se v galaxii opět pohlo zlo... zlo, kterého jsem se dávno bála... to samé zlo, které nás před mnoha tisíci let vyhnalo z Tythonu, zlo, které pohltí celou galaxii, pokud ho někdo nezastaví..." řekla

Tyria

Udělala pár kroků v prostoru.
Musela to být síla...tedy...ne že by letecké katastrofy nebyly můj denní chléb, ale i tak...dostat se přesně sem...to nemohla být náhoda...
Když pak stařena začala mluvit o zlu, Tyria jen přihmouřila oči a jedním dechem vyřkla otázku, která si i odpovídala.
Sithi?

"Ano, vy jim tak říkáte... prostě uctívači temnoty... získávají na Síle a pokud je někdo nezastaví, tak brzy rozpoutají válku, kterou takhle galaxie ještě nezažila... a řád, který jsme kdysy založily prakticky neexistuje aby se jim postavil..." řekla Erewi a podívala se na tebe. Bylo vidět, že myslí vše smrtelně vážně. "Nicméně... jistě máš mnoho otázek... ptej se... vím toho hodně..." řekla

Tyria

Řád přišel sem, tedy jeho pozůstatky, aby znovu povstal, nabral na síle a byl schopen se postavit se blížícímu se zlu.
Řekne stařeně, i když ta to již nejspíš věděla.
Takže...jestli to správně chápu, vy patříte k prvním Jedi...zakladatelům řádu...musíte mít...znalosti...dlouho ztracené znalosti...
Pak se odmlčí.
Mluvila jste o navrácení mě, na správnou stezku...co jste tím myslela?

Erewi se na tebe podívalo. "Né navrátit, spíš nasměrovat... je pravda, že jsem byla mezi těmi, kdo pomáhal založit řád, který se nyní jmenuje Jedi... nicméně ačkoliv máte dobré úmysly, máte mnohem méně času, než si myslíte... a budete potřebovat veškerou sílu, kterou dokážete sehnat... a i ty, budeš potřebovat veškerou sílu, pokud chceš stát, proti této hrozbě..." řekla...

Tyria

Cílila úctu k této staré ženě. Posvátnou úctu..hovořila s někým tak prastarým...o tomhle si mohli nechat zdát i členové rady...ona...obyčejný Jedi i když nedávno povýšená mystryně...nikdy by nečekala že bude moct...
Já...asi vás chápu, ale situace je zlá...jsme vyvrheli i mezi těmi, jenž se snažíme chránit...
Řekne s trochu smutným, ale především ublíženým výrazem ve tváři.
Máme mladé učedníky, ale jejich výcvik musí být dokončen...mnoho zkušených jedi padlo za oběť lovcům, sithům a Republice...sehnat síly...je obtížné...i tak se hodí každy ždibíček síly, kterou můžete nabídnout...
Sklonila lehce hlavu.

"Je vás daleko víc, než si myslíte... jen se většina ukrývá mezi hvězdami... nicméně, co se týče učedníků... měla bys něco vědět, jen nevím, zda bych ti to měla říct..." řekla Erewi a zamyšleně se podívala kamsi do dálky...

Tyria

Opravdu? Řekne na její slova o počtech jedi.
Pak se je tedy musím vydat hledat...spojit znovu jedi v jeden řád...spojit je a ochránit galaxii před zlem, které přichází....
Avšak její další slova...byla znepokojivá...neměla ráda, když někdo takhle mluvil...znělo to...jako by se mělo něco špatného stát a to ona neměla ráda.

Erewi kývla hlavou. Vypadalo to, že váhá, zda ti to říct nebo ne, ale nakonec se rozhodla "Víš.... jde o ty vaše mladé... měla bys něco vědět... všichni 4 jsou do jisté míry poznamenáni temnou stranou... tvůj bratr byl vychován sithem... má to v sobě hluboce zakořeněné a celý život bude zranitelný temnou stranou, ten mladý technik balancuje na hraně temné strany od smrti svého mistra... a ti 2 co jsou s tebou... oba dva jsou to sithové, kterým vymazali paměť, aby tebou mohli manipulovat.... ale ta temnota v nich stále je ukrytá... " řekla Erewi smrtelně vážně.

Tyria

Najednou ztuhla. To co řekla o jejím bratrovi věděla už dlouho, ale věřila, že v jejím bratrovi je více dobra, než co v něm zanechala ta sithka.
Sam...věděla o něm, že je krapet nestálý, ale byl to hodný kluk...nevěřila, že by kdy mohl propadnou temné straně.
Nicméně zjištění o těch dvou ji šokovalo, zamrazilo hluboko v srdci a v žaludku pociťovala obří prázdnotu.
Pak zavrtěla hlavou.
Ne! Tomu nevěřím! Ne není pravda...nemůže být!
Opět zakroutila hlavou.
Můj bratr byl možná poznamenán, ale věřím, že má dobré srdce a bude schopný odolat svodům...stejne tak Sam...nevěřím, že by kdy propadl zlu....
Když na to přijde...u já jsem kolikrát podléhala svodům temné strany...mám v sobě více hněvu, nenávisti a křivdy než kdokoli z těch mladých...balancovla jsem už mnohokrát...každý si neseme poskvrnu...žádný diamant není dokonalý....ale o to tu jde nebo ne? Musíme v sobě oběvit to zlé, abychom s tím mohli bojovat a projevit tak to dobré, co v nás převládá!

Erewi se zamračila. "Není to tak snadné... ze všech můžou vyrůst velcí a mocní ochránci dobra... a byla bych ráda, kdyby se to stalo... ale všichni v sobe mají zrnko temnoty... už v takto nízkém věku... hlavně ten chlapec si začíná rozvzpomínat na to, čím byl... a až si vzpomene, tak nikdo nemůže tušit co udělá potom... vím, že to není dobrá zpráva, ale nejspíš to potřebuješ vědět..." řekla a mávla rukou, jako kdyby něco házela. Ucítila si drobné pálení. "Co se týče toho zla v tobě... jsi silná, dokážeš si s tím poradit, ale přesto... přišel čas, abych ti předala tvoje dědictví..." řekla zase trochu tajemně...

Tyria

Pak...tedy děkuji, že jsi mi to řekla...s tím co vím, mohu jejich výcvik vést tak, aby z nich byli znamenití ochránci dobra...dám do toho vše a přísahám...neselžu....
Pak ucítila to podivné pálení...trochu jí to vylekalo, ale věřila stařeně.
S obrovskou radostí a pokorou....jej přijímám...udělám vše, aby skrze mě váš odkaz žil dál a vy mohla v klidu být jedna se silou.

"Tyhle holocrony obsahují velké množství informací o mé době. Měly by být velkou oporou ve znovuvybudování řádu. Nicméně, pokud máš nějaké otázky, polož mi je hned... můj úkol je již splněn, až spolu domluvíme, konečně najdu jednotu se Silou..." řekla Erewi a zdálo se, jako kdyby začínala pomalu blednout...

Tyria

Přikývne chápavě hlavou.
Naložím s nimi, jak nejlépe budu moci.
Pak se zamyslela...bylo toho tolik co se zeptat a tak málo času.
Já...možná...asi...trápí mě jedna věc...myslíte....dokážu z těch dětí vychovat dobré jedi? Po tom všem čím si prošli...po tom všem co je poznamenalo?

Erewi vzdychla. "To já nevím... ráda bych si myslela, že ano, ale jistě to nevím. Strach bych měla především o toho chlapce a dívku tady... byli vychováni jako sithové, v jejich podvědomí jsou ukryté věci, které by neměl znát nikdo, natož děti. Zvláště ten chlapec se začíná rozvpomínat... ale zdá se, že když nenašli žádnou vlastní identitu tak přijali tu, kterou jim ten sith chtěl vnutit... přijměte je i vy... mělo by to pomoc" řekla a opět viditelně zbledla. Nejspíš už tu nemohla strávit mnoho času. "Máte ještě nějakou otázku?" zeptala se

Tyria

I když jí ta žena neřekla přesně to co chtěla vědět, řekla jí dost nato, aby ji to uklidnilo...alepoň trochu.
Jen jednu...jedinou...proč ta dívka znala vize z mých snů? Ona mluvila o nějakém...propojení...nevíte..co to znamená?

"Ta dívka... je něco speciálního... nevím sama co vlastně je, ale má unikátní dary... a zdá se, že když jí ten sith "věnoval" identitu tvé dcery, aby zapadla do jeho plánu, tak jí přijala... a propojila se s tebou na úrovni, které ani já nerozumím. " řekla Erewi a vybledla prakticky úplně. "Přeju ti hodně štěstí... nalož se všemi znalostmi, co najdeš v této místnosti jak uznáš za vhodné, ale ten malý modrý holokron si prosím nech pro sebe... vytvořil ho můj otec a obsahuje jeho osobnost, vzpomínky a zkušenosti a také informace o naší rodině... byla bych ráda, kdyby tohle v rodině zůstalo." řekla a zmizela úplně, viditelně, stále si však cítila část její esence. "Myslím, že by ti mohl poradit i s tvojí zbraní... jo a nelekni se, až se probereš..." dodala a její esence zmizela úplně. V hlavě ti ještě zazněla poslední slova - Mnoho zdaru

Probrala ses na zemi. Podle toho, jak tě bolela záda jsi tu asi ležela nějakou dobu. Špička holocronu tě tlačila do stehna, ale jinak ses cítila mnohem lépe. Posadila ses... obě děti leželi kousek dál, zřejmě i je zasáhlo to světlo... Když ses zvedala, všimla sis podivného světle modrého tetování, které jsi měla na části ruky...