Stanice A-28

Cesta k místu určení byla nakonec delší, než jsi čekala. Měla jsi alespoň čas si trochu odpočinou. Pravda... v bezvědomí sis odpočala až až, ale něco jiného byl spánek a něco jiného být nadopována drogami, stimulanty, léky a dalšími věcmi. Možná bys spala ještě chvíli, kdyby tě neprobudil jemný dotyk. "Tyrio? Vstávej prosím, už jsme blízko" řekl Alricův hlas. Cítila jsi jeho přítomnost, ale také něco jako neklid, nebo snad překvapení? Kdo věděl, co vás na téhle misi mohlo čekat...

Tyria

Odpočinek jí pomohl utřídit si myšlenky a celkově se nabudit.
Když jí pak Alric jemně vzbudil, chvíli jí trvalo, než se vyhoupla na nohy.
Ach...promiň...asi jsem pořádně zabrala...
Postavila se na nohy a koukla na Alrica.
Jak to vypadá?

Alric se jen usmál.
"O nic nejde... nebudil bych tě, ale jsme už skoro na místě. Ale nejedná se o planetu jak jsem myslel, ale o základnu vyhloubenou v asteroidu nebo malém bludné měsíci... dostat se tam nepozorovaně bude... těžké..." řekl.
"Myslel jsem, že to bude základna na planetě... tohle bude celé složitější..." dodal. Z vedlejší kajuty jsi ucítila smažené vajíčka a slaninu...

Tyria

Zavětřila snídani a usmála se.
Koukám, že myslíš na všechno... A viditelně naznačí, že mluví o snídani.
Takže není moc šancí, jak se nenápadně propašovat k základně...
Řekla zamyšleně.
Asi budeme muset využít momentu překvapení...a probít si někudy cestu...

Alric tě doprovodil do kuchyně, kde na tebe opravdu čekala snídaně. Vypadala velice čerstvě, zvláště s ohledem na to, že většina vašich zásob byla trvanlivá a tedy nepříliš čerstvá. "No, jedna možnost by tu byla... máme imperiální raketoplán, z Drathasovi lodě... máme černé pláště... takže nějaká infiltrace by se mohla možná povíst..." nadhodil odvážnou myšlenku. Otázkou bylo na kolik byla taková myšlenka aplikovatelná do praxe...

Tyria

Poděkovala za snídani, posadila se a začala se ládovat.
Na šlechtičnu měla slušný apetít.
Pěkně řečeno....tohle by...mohlo vyjít...
Usmála se na Alrica. Jeho plán se jí líbil.
Takže...ty Lord a já tvůj adept?
Alric měl větší zkušeností s temnou stranou...pokládala, že bude vědět, jak se chovat.

"No, chápu že tohle není zrovna to vyhýbání se temné straně, ale nech kdyžtak mluvení na mě a kdyby něco tak se tvař nepřátelsky... a kdyby došlo na boj... no to ti asi nemusím nic říkat..." řekl, zatímco jsi se ládovala jídlem. "Takže bych to viděl tak, že se na ně obořím, nebudou snad riskovat to, že by zabili lorda, a jakmile přistanem bude nás čekat ochranka, co nás přezkoumá... jakmile ale budem na palubě, tak si snad nějak poradíme..." nadhodil svůj lehký plán.

Tyria

Zakroutila hlavou a poplácala ho po rameni.
JE to pro dobrou věc! Tím pádem to nemá s temnou stranou nic společného.
Chvíli se pak zamyslela a nakonec promluvila.
Jakmile už jednou budeme uvnitř, neměl by to být takový problém. Zvládli jsme mnoho npřátel, zvládli jsme Drathase. Zvládnem i tohle...věř mi!
Cítila krapet strach, ale toto bylo pro dobrou věc.

"No, nepochybuju že jsme dobrý tým, ale může tam na nás čekat cokoliv. Automatické věže, těžcí bojoví droidi, armáda sithů... nepodceňoval bych je..." řekl, ať už ti "oni" byli kdokoliv.
"Nejprve bych zkusil diplomacii... uvidíme jak to dopadne. Nezapomínej, že tohle byla Drathasova tajná základna... Drathas tam nejspíš nepěstoval květiny..." připomněl jenom.

Tyria

Zamyslela se, jak by to asi vypadalo, kdyby největší padouch, kterého měla tu smůlu potkat, pěstoval v odlehlém koutu vesmíru tajně růže a vyrovnával se tak se svou dívčí stranou.
Chvíli o tom tak uvažovala, dokonce s velkým zájmem, ale pak to hodila za hlavu.
Jasně...chápu...žádné květiny...jaká škoda...
Povzdechla si a hodila do sebe zbytek snídaně. Takže? vyrazíme?

"No, pokud nás čekají květiny, tak jistě masožravé kytky... nebo něco na výrobu halucinogenů či jedů... takže bych nedoporučoval si sithské květiny brát..." dal ti dobře míněnou radu a pak se usmál. "V klidu se nasnídej, já zatím začnu plánovat přistání... ustrojíme se a půjdeme do akce!" řekl a zmizel na můstku

Tyria

Usmála se. Na to že šla dovnitř sithské základny měla celkem dobrou náladu.
Sloupla zbytek snídaně, i to co nechal Alric a pak se zvedla.
Připravila své uzmuté meče, vlasy si stáhla do nepřístupného copu. Ruce ovázala hadry, aby její tetování nebylo vidět. Pak nasadila výraz, který říkal, že kdokoli na ní bude mluvit přijde o hlavu.
Přes sebe pak přehodila černý plášť, zahalila se a vydala se za Alricem.

Alric mezitím s lodí zahájil přistávací manévry. Základna ho sice volala, ale on neodpověděl. Přesně jak předvídal, tak se na základně nikdo neodvážil zaútočit na imperiální lod, takže jste měli volnou cestu k přistání... Alric vletěl s lodí do jednoho z hangárů. Jakmile jste dosedli, tak se za vámi aktivoval štít. Prozatím jste tedy byli v pasti... Alric mezitím došel k východu z lodi, kde jste se setkali. "Tak co? Připravena? Tohle bude .. zajímavé..." řekl a ušklíbl se. Pak ale nasadil nejvíc sithskou držku, které byl schopen

Tyria

Jak se dalo očekávat, nestříleli po lodi v níž mohl být sithský lord...takové koule neměli.
Stála za Alricem, kápi hozenou do čela tak, že jí nikdo nikdy nemohl vidět do obličeje. Ona sama měla problémy s výhledem, ale to teď nehrálo roli.
Pojďme jim ukázat herecký výkon hodný rytíře jedi...
Usmála se a pak také nahodila výraz, který říkal promluv na mě a zemřeš.
Pak se vydala za Alricem.

Dveře lodi se začaly otvírat, zřejmě příkazem z venku... tyhle imperiály raketoplány se nejspíš dali ovládat. Nastala chvíle pravda... nemohli jste tušit, co vás čeká... mohla to být po zuby ozbrojená stráž, armádní droidi, automatická obrana nebo hromada sithů. Dveře se otevřely a vy jste se mohli přesvědčit o tom, že před vámi je... prázdný hangár... nebyl tam nikdo... pokud byl Alric překvapený tak na sobě nedal nic znát...

Tyria

Bylo to zajímavé. Čekala nějaký uvítací výbor, ale hangár byl prázdný tudíž nemuseli bojovat. Nedala na sobě však, stejně jako Alric nic znát a vydala se za ním ven z raketoplánu. Nemluvila, jen šla tam kam šel on...mluvení by je prozradilo.

Alric pomalým krokem vyšel z lodi. Vyšel několik mestrů od lodi a pak se zastavil. "Zvláštní... nikde nikdo... dobře, rozdělíme se... já půjdu tudy a ty se podívej támhle... kdyby jsme na nic nenarazili sejdem se tu za 10 minut... nejspíš je to tu opuštěné... jinak by nedovolili lodi přistát bez toho, aniž by se přesvědčili o tom, kdo přistál... dobře?" zeptal se tě. Pravda byla, že jsi necítila nic zvláštního, žádné mocno výkyvy v síle nebo něco takového...

Tyria

Bylo to divné, nikdo je nevítal, nikdo se je nesnažil zabít, nikdo tu ani nebyl.
Dobrá Alricu...vypadá to tak..ale měli bychom být na pozoru...
Koukla se směrem kudy měla jít. Takže za deset minut tady...pokud tu jeden z nás nebude, vydáme se tím směrem kudy šel... Usmála se na Alrica a pak se vydala oním směrem.

Alric kývnul. "Dobrá, a pokud něco najdem oba, tak se tu sejdem jak budem moci... kdyby bylo nejhůř tak tady máš vysílačku, ale opatrně s ní... mohla by nás prozradit..." řekl a podal ti malinký mikrofon. Pak se otočil a zamířil tím vchodem, kterým prve ukazoval. Dveře se pro něj otevřely bez problémů... stejně jako ty když jsi přišla ke dveřím tak ty se před tebou sami rozsestoupily... před tebou byla dlouho chodba, ale dobře osvícená, nikde nebyl prach, žádné známky boje...

Tyria

Přikývla a ještě popřála Alricovi štěstí. Pak se s vysílačkou schovanou v šatech vydala ke dveřím, které se samy rozestoupily. Bylo to až nebezpečně podezřelé, že zde bylo takové ticho, klid a čisto. Pokud by zde byly známky boje, chápala by to, pokud by zde bylo ticho a tuna prachu, chápala by to, ale tohle nedávalo smysl.
Opatrně šla osvícenou chodbou, připravena se kdykoli vrhnout na nepřítele, nebo se bránit útokům.

Pokračovala jsi chvíli chodbou, která byla stále stejná. Místo nepřítele jsi ale uviděla něco daleko divnějšího. Jak jsi pokračovala, uslyšela jsi zvuk, který na tomhle místě nebyl zrovna očekávaný. Slyšela jsi tiché vzlykání. Rozhodně tam někdo byl. Tohle místo začínalo být čím dál tím divnější...

TYria

Položila ruku na rukojeť vypůjčeného světelného meče a pomalu se vydala za tichými vzlyky.
Co to jen mohlo být...tahle otázka se jí honila hlavou. Nějaký přeživší experimentů? Nějaká temná hrůza? Film s plačící osobou?
otázek bylo mnoho a odpovědí ještě více. TYria našlapovala opatrně a rozhlížela se, aby náhodou nepadla do nějaké pasti. Tohle místo se jí líbilo méně a méně.

Prošla jsi hlavním koridorem a zabočila do jednoho slepého ramena. Zdálo se, že je to jen větrací šachta, navíc většinově zakrytá nějakými kotouči s folií... ale všimla sis, že mezi nimi sedí chlapec. Na sobě měl černé šaty, vypadaly jako šaty sithského akolyty. Na několika místech jsi ale viděla spáleniny od blesků a světelných mečů. Zdálo se, že si prožil svoje. Nezdálo se, že by si tě všiml, byl příliš zaměstaný vzlykáním...

Tyria

Pohlédla z dálky na chlapce. Vypadal trochu jetě a byl to nejspíš akolyta, ale stále to bylo dítě.
NAvíc dětský pláč nabuzoval v Tyrii ty silné mateřské reflexy, které ji hnaly touhou utišit dítě, ochránit dítě...Vydala se tedy pomalu k němu. NAšlapovala opatrně, aby ho nějakým hlukem nevylekala ale stále byla připravená, mohl to být také past, Sithi uměli skvěle pastit.

Pokračovala si pomalu a potichu, ale přesto tě chlapec zaregistroval. V jeho očích si spatřila překvapení a naprostý děs. Rychle vyskočil na nohy, udělal 2 kroky k tobě, jen aby opět padl na kolena. "Já... prosím... omlouvám se, dejte mi ještě jednu šanci, prosím... slibuju, že vás nezklamu... " vykoktal. Sotva se držel, ale bylo poznat, že je strachy bez sebe. Přeci jen tě nejspíš měl za temného lorda, který ho právě vyděl plakat...