Zvláštní rada

Po dlouhé cestě se tvoje loď vynořila kousek od planety Dantooine. Počítač varovně zapípal, když tvůj droid zachytil známky nedávné imperiální aktivity. Bylo to již několik dní, ale stále celkem nedávno. Kromě toho zachytil trosky několika menších lodí na orbitě planety, jinak nic zajímavého...

Kelan

Loď se přibližovala k planetě a já jsem přemýšlel, že bych po té době mohl navštívit adoptivní rodiče. Zdalipak jsou ještě živí a zdraví. Jak jsem jim daří apod. Bydleli totiž nedaleko staré enklávy Jedi. "T1, přistáváme." Rozkázal jsem droidovi a vyslechl si informace o nedávné návštěvě imperiálních jednotek. Bylo to vlastně jedno, jestli tu byla republika nebo impérium. Nebyl jsem součásti ničeho a jako Jedi nepřítel obou. Trosek lodí jsem si nevšímal. Prostě jsem hledal vhodnou přistávací plochu nedaleko zaadných souřadnic z datapadu.

T1 našel místo, kde se dalo přistát, které bylo celkem nedaleko místa zadaného v datapaddu. Bylo to vlastně celkem blízko staré enklávy (ze které už nebylo prakticky nic vidět dávno). Loď se snesla atmosférou bez problémů a přistála na pláni. Jeji přistávací noha se lehce zapíchla do země, ale nic hrozného.

Kelan

Přistání proběhlo bez problému, téměř. Vyrůstal jsem zde, takže jsem věděl, kde se zrovna nacházím. "To klíč k tomu, nalézt Ebon Hawk, byl celou dobu tak blízko? Zvláštní že T1?.." Pověděl jsem droidovi, který zapípal. Nejprve jsem se rozhodl přijít na místo, kde žili mí adoptivní rodiče (kdyžtak trochu mrkni na historii, kdybys zapomněl). Trochu mě rozrušila ta imperiální aktivita vzhledem k tomu, že to je tak blízko, raději jsem tedy přidal do kroku. Loď jsem zamaskoval stejně jako na předchozí planetě.

Dorazil jsi k místu, kde jsi žil jako malý. Celá komunita ale byla zničená, viděl jsi jen ohořelé zbytky domů, ale zdálo se, že se to stalo už před mnoha lety. Nikde nebylo ani stopy po boji nebo tak něčem, ale většína případných stop by byla dávno zarostlá nebo pryč....

Kelan

Nikdo tu nebyl, všechno spálené, ohořelé. Nemohl jsem určit, co se tu stalo, bylo to půl na půl, ale přesto se ve mně začaly objevovat velké emoce, které jsem nedokázal potlačit. Dal jsem ruce v pěst a začal se trochu třepat. [b]"Sakra, sakra..!"[/b Rozhlížel jsem se ještě po okolí, zdalipak tu nebude nějaké tělo, které bych poznal, třeba otce či matku podle kovových přívěšků atd. Zkrátka jsem chtěl identifikovat tělo, pokud tu nějaké bylo. Pokud tu nebylo žádné, tak jsem se vydal pomocí datapadu k místu určení.

Prohledal jsi oblast celkem dost důkladně, ale nenašel jsi žádná těla, kusy těl či hroby. Ať už se tu stalo cokoliv, tak zde nikdo nezemřel, tedy alespoň ne v nejbližším okolí. Nenašel jsi žádné stopy, které by ti mohli jakkoli napovědět, co se tu stalo. Nakonec jsi tedy opustil místo a vydal se k souřadnicím, které ukazoval datapadd. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsi uviděl v dálce to, co jsi hledal. Byl to vstup do jeskyně, ale v jeho blízkosti se nacházel tábor, viděl jsi tam celkem dost ozbrojených humanoidů, tak tucet...

Kelan

Fajn, nic jsem tam teda nenašel. Alespoň mě potěšilo to, že tu podle všeho nikdo nezemřel. Tak jsem se teda vydal na určené místo. Předemnou byl vidět vstup do jeskyně, o které jsem vůbec nevěděl, i když jsem od ní nevyrůstal zas tak daleko, což bylo velice divné. Co bylo ale divnější, že kolem byli lidé.. a bylo jich dost. Jedinná šance jak se dostat dovnitř byla nejspíše, zjistit, co jsou zač. Pokud to jsou nějací vojáci, nebo tak, tak se budu muset nejspíše nechat zajmout. Pomalu se svou kapucí, abych měl zakrytou tvář jsem mírným krokem šel k táboru. Nejevil jsem žádné známky nepřátelství, chtěl jsem vědět, co jsou zač.

Jak jsi se pomalu vydal k táboru uviděl jsi zmatek. Několik chlápku popadlo zbraně, další začali pobíhat sem a tam. Nakonec jsi uviděl několik vysokých klecí, nějaké nákladní speedery.. určitě tu něco chytaly a odvážely to někam pryč. Několik z nich na tebe namířilo zbraněmi. Nakonec jeden z nich vyšel dopředu. Kdo jste a co tu chcete?! řekl drsně a potěžkal si svůj blaster...

Kelan

Bylo jich jen dvanáct, to se dalo porazit, bohužel jsem nevěděl, jestli to vyjde a jestli někdo z nich není trochu zkušenější voják. Vypadali docela drsně, nicméně, změnil jsem názor, zeptat jsem se ale musel. "Jmenuji se Kelan, jsem potulný mladík, který brouzdá po dantooinu,.." Pověděl jsem mu a rozhodl jsem se trochu lhát. "Hledám jednoho Jedije, je za něj prý velká odměna, byl naposledy viděn v těchto místech, nevíte o tom něco?" Pronesl jsem a s milým a přáteslkým úsměvem čekal, co řeknou.

Chlápak s blasterem se zasmál. Chlapy, vidíte? Máme tu potulného mladíka... vypadá celkem dobře... huttové za něj dobře zaplatí, nemyslíte? řekl a všichni kolem na tebe zamířili blastery. Vzdejte se, za poškozeného bysme nedostali tolik peněz... řekl docela nemilým hlasem...

Kelan

No, co mi teď zbývalo, rozhodně jsem se nechtěl nechat prodat, dvanáct jsem jich snad zvládnout dokázal. Projel jsem všechny očima. Pohledem jsem je všechny "analyzoval" a podíval se na svého robota. Pak zase zpět na ně. "Jak myslíte." Obě ruce jsem napřáhl na pravou stranu, švihem jsem použil Sílu k tomu, abych zodhodil blastery, dokonce i nepřátele na levé straně. Co nejvíc, nejlépe 6. Pak jsem tasil meč, a udělal tři vruty směrem doprava, kdy jsem se v několika secích pokoušel co nejrychleji zlikvidovat tu druhou polovinu. První by měli být jen ochromeni..

Tvoje akce vnesla mezi chlápky zmatek a spoušť. Několik z nich padlo mrtvých na zem, další přišli o svoje zbraně. Všichni začali pálit naslepo sem a tam, protože byli ale zaražení tak stříleli dost nepřesně. Pár se jich taky dalko na útěk...

Kelan

Docela se mi dařilo, co jsem zamýšlel. Postupně jsem se přibližoval blíže k nepřátelům, vykrýval jsem jejich rány z blasteru pravou rukou a levou jsem se pokusil Silou zastavit ty, co byli na útěku. Nevěděl jsem, jestli se mi pouze za pomocí jedné ruky podaří zastavit ty lidi, moje schopnosti ovládání Síly asi nebyly mistrovské, nicméně, co mi zbývalo. Každopádně, ty na útěku jsem nechtěl zabít, jen vyzpovídat, zabíjel jsem ty, co mě napadli.

Ještě chvíli jsi máchal mečem, ale vojáci pak odhodili zbraně a začali se vzdávat... zřejmě pochopili, že proti jediovi nemají šanci, ale zřejmě taky slyšely dost o jediich aby věděli, že většinou nezabíjí lidi, co se vzdávají... ozývali se věci typu "Ušetřete nás mistře" nebo "vzdáváme se" a podobně..

Kelan

Dobře, to bychom měli, nakonec jsem ten tucet dostal, dlouho jsem nebojoval, to byla pravda, jak bylo ale vidět, tak jsem ze cviku nevyšel. "Dobře, takže.." Řekl jsem a podíval se na všechny .."Co ty speedery?" Poukázal jsem na ně a ještě dodal zásadní otázku. "A hlavně,.. kdo jste a co tady děláte?" Otázal jsem se a čekal na odpověď.

Ehm... jsme obchodníci... a... řekl jeden trochu nepřirozeně. Jeden další, asi s větším pudem sebezáchovy vykřikl To jsou kecy, jsme otrokáři... ale já jsem se k nim přidal nedávno, přísahám! Nikdy jsem nikomu neublížil... řekl další. Všichni se na něj podívali dost vražedně...

Kelan

Tón toho prvního byl tak průhledný, jako mokré tričko od ženské bez podprsenky. Naštěstí ho hezky opravil ten druhý, zdalo se že mluvil pravdu po tom, co se na něho podívali, jak kdyby ho chtěli roztřílet. Pravou rukou jsem přitáhl jejich blastery pod sebe, aby se o nic nepokoušeli. "Dobře, předal bych vás Republice, nebo Impériu, ale znáte to, Jedijové jsou teď v podstatě to, co vy..Nezajímate mě, takže vypadněte.. hned" Prohodil jsem a stále aktivovaným mečem jsem rozsekal jejich blastery. Pak jsem se vydal do jeskyně.

Nemusel jsi to říkat dvakrát. Všichni do jednoho se dali na útěk, kromě jednoho, který byl příliš raněný na to, aby mohl odejít sám. Z jeskyně se ozýval jen zvuk odkapávající vody a sem tam skřek nějakých zvířat. Vypadalo to, že jeskyně je celkem velký komplex. Cítil jsi ale značnou Sílu vycházející zevnitř jeskyně... bylo zvláštní, že jsi to místo neviděl dřív, ale zřejmě ani otrokáři nevěděli, že tu je a přesto to bylo zcela očividné...

Kelan

O toho posledního jsem se nestaral, napadl mě, asi bych mu měl pomoct, ale oficiálně jsem ani nikdy nebyl Jedi. Jsem tak pouze vytrénovaný. Hned, když jsem vstoupil do jeskyně, tak jsem ucítil velkou Sílu. Byla tak pronikavá. Skřeků jsem si nevšímal, pokračoval jsem stále dál. Vypadalo to, že to tu bylo docela velké, nicméně jak velké jsem vědět nemohl, žádnou mapu jsem bohužel neměl. Snažil jsem se řídit podle datapadu, zjišťoval jsem, jestli ty souřadnice jsou přesné místo, nebo jenom vchod do jeskyně..

Nepotřeboval jsi mapu, ani navigaci, protože tě vedla Síla. Nikdy jsi nic takového necítil, prostě jsi šel jeskyní a přesně věděl kudy... trvalo ti nějakou chvíli, než sis uvědomil, že tě táhne ten amulet, naprosto přesně tě vedl spletitou cestou choteb, míjel jsi krystalové formace, modré, zelené... jejich světlo ozařovalo jeskyni dostatečně, abys viděl na cestu, ale stejně dobře bys mohl jít se zavřenýma očima...

Kelan

Bylo to zvláštní, něco mě táhle přesně k místu, vše vypadalo tak snadně, jako bych měl nějaký smysl, který mě vedl kupředu. Proplétal jsem se těmi chodbami, vše jsem viděl tak jasně před sebou. Pak mi ale došlo, že to dělal ten amulet, byla s ním spjata velká Síla. Krystaly byly zajímavé, chvíli jsem si je prohlížel, ale pak mě z nich začaly bolet oči, tak jsem se díval jen kupředu a snažil se dostat k finálnímu místu.

Procházel si jeskyni a cítil, že kolem tebe je život. Žádné zvíře, co tu žilo si tě ale nevšímalo, možná to také byli tím amuletem? Možná také ne. Po zemi si ale sem tam viděl kostěnné pozůstatky humanoidů, ale necítil jsi žádné ohrožení. Ještě chvíli jsi se proplétal chotbami až jsi uviděl velkou místnost, kde se uprostřed tyčila obrovská průsvitná krystalová formace... cítil jsi, že jsi dorazil na místo...

Kelan

Procházel jsem jeskyní stále k místu určení, nejspíše, aspoň jsem si to myslel, protože mě ten amulet k tomu místu táhl. Viděl jsem i život.. i mrtvý život, pozůstatky, vše bylo tak zajímavé, nejzajímavější bylo, že jsem o téhle jeskyni doposud nevěděl. Nakonec jsem uviděl velkou místnost, kde byla ona průsvitná krystalová formace. "To je ono." Zamumlal jsem a přistoupil blíže k formaci, sundal jsem amulet a položil ho na zem. Pak jsem začal meditovat.

Sedl sis na zem a meditoval. Cítil jsi že na tomto místě byla přítomnost Síly silná. A stále zesilovala... meditoval jsi dál, když v tom jsi ucítil něčí přítomnost. Otevřel jsi oči a spatřil, že kousek od tebe seděla na zemi žena. Byla průhledná, oblečena v rouchu rytířů jedi. Pomalu vstala a rozhlédla se kolem. Zvláštní... máte úlomek mého krystalu, ale nejste ten, komu jsem ho zanechala... kdo jste? řekla zcela klidně.