Svět tísíce měsíců

Spoiler:

Nebyla to lehká cesta. Nemít přesné koordináty nikdy bys planetu nenašel, neboť byla skryta v mlhovině. Nakonec ale přeci jen tvá loď vyskočila z hyperrychlosti a před tebou se rozprostřel pohled na planetu, kolem které obíhalo nezměrné množstvé měsíců. Možná proto byli ty koordináty tak složité, protože museli počítat s neustálým pohybem měsíců... zdálo se, že koordináty vedou na jeden z mála měsíců, který byl obydlený...

Kelan

Planeta byla velice na podivném místě. Kolem samá mlhovina (byl bych radši, kdyby medovina) a až podezřele množství měsíců. Koordináty mne vedly na jeden z obydlených měsíců Byl jsem zvědavý, jestli budu potřebovat povolení k přistání, nebo tak něco. "T1, přesně podle koordinátů.. zahajujeme přístávání." Pronesl jsem k T1 a dodal si pro sebe. "Tohle bude drsné, připrav se.. Nevíme, co nás čeká.." S těmito slovy, jsem přidal na rychlosti, byl jsem neopatrný, ale pořád jsem byl v absolutním klidu.

T1 začal sestupovat s lodí přesně podle koordinátů. Ale nevítal vás žádný signál, v celé soustavě byl minimální provoz a na měsící kam jsi mířil bylo jen pár menších měst. To, kam jsi mířil bylo snad nejmenší na celém měsící. Loď pročísla atmosféru, v celém okolí jsi nenašel jediný spaceport či přistávací plochu, nezbylo ti tedy než zaparkovat loď na volném prostranství nedalko od městečka...

Kelan

Přiletěli jsme přímo nad povrch planety. Z lodě šly vidět opravdu malé vesničky. Já jsem přiletěl blíže k té nejmenší. Jelikož tu nebyl spaceport, tak jsem kousek za městečkem hledal vhodné místo k přistání. "Tady T1.." Řekl jsem svému droidovi a začal jsem pomalu přistávat. Snažil jsem se opatrně, nebyla to přece žádná přistávací plocha. Jakmile se mi podařilo přistát, tak jsem se podíval na svého droida. "Tak co, budeš hlídat loď nebo půjdeš semnou?" Zamumlal jsem na T1 a vstal z místa pilota. "Asi tě tu nenechám, zakryjeme loď a půjdeš semnou do města oukej?" Pověděl jsem mu a spolu s ním vylezl z lodi, do datapadu jsem si nahrál generovaný kód ke skrytí lodi. Když jsme byli s T1 venku, tak jsem aktivoval krytí, jelikož byla loď v nehybném stavu, stala se neviditelnou. Toto krytí samozřejmě nebylo uděláno tak, aby fungovalo i za letu. Jakmile byla loď skryta, tak jsem se otočil a začal se rozhlížet po okolí. Pokud tu nebylo nic zajímavého, tak jsem se s droidem vydal k městečku.

Došel jsi až k malému městečku, které stálo nedaleko tvého místa přistání. Odhadem mohlo mít kolem 1000 obyvatel, možná dokonce méně. Ale nebylo úplně malé. Když tě uviděli přicházet, tak se místní začali shlukovat, nejspíš tu opravdu měli spíše málo návštěvníků. Žili tu převážně lidé, ale viděl jsi i jiné druhy. Nakonec jeden z lidí vystoupil a zastoupil ti cestu. Zdravíme cizinče, smíme vědět, proč jste přišel do našeho malého městečka? řekl celkem vážným hlasem

Kelan

Došel jsem spolu s droidem až k městečku, před kterým se kupodivu začali shlukovat povětšinou lidé, ale i jiné bytosti. "Něco na uvítanou jo?" Pomyslel jsem si a podíval se na toho jednoho, který vylezl z davu. "Není slušností se nejdříve představit, když se na něco ptáte? Taky zdravím." Otázal jsem se a hned na to dodal. "Osobní důvody, někoho hledám. Zajímalo by mě, jestli každý návštěvník, který tu přijde, tak se mu dostane takového přivítání."

Nemáme tu mnoho návštěvníků, vlastně jen sem tam přiletí obchodníci, kteří nám přiváží co je potřeba. Turisty tu nemíváme... pokud někoho hledáte, pak nám řekněte koho a co mu chcete. Pokud nemáte nepřátelské úmysly nic vám tu nehrozí, pokud ale vaše úmysly nejsou čisté, pak se zde setkáte jen s otevřeným nepřátelstvím... myslím, že je fér vás varovat řekl. Zřejmě tu byli všichni lehce podráždění... nebo paranoidní? Nebo možná jen neměli rádi cizince...

Kelan

Taky mě zajímalo, jestli každého obchodníka takhle zpovídají. Ale asi měl pravdu, bylo od něj fér mě varovat. "Nemám zájem mluvit o osobních věcech s půlkou města pane.." Pronesl jsem k němu a zamyslel se, co vlastně o tom muži vím. "Já sám o tom, koho hledám, nevím téměř nic. Hledám hodně starého muže, šedivé vlasy, který ví něco o jisté lodi, kterou hledám." Už tak jsem jim řekl dost, o jméně lodi jsem vyprávět před nimi nechtěl teda.

Dobrá, pokud máte přátelské úmysly pak se nemáte čeho obávat, musíte omluvit naši podezřívavost, ale měli jsme tu pár návštěvníků, kteří nebyli zrovna přátelští a během posledních let sem dorazilo jen pár pilotů. A starých lidí tu žije více... řekl muž. Ostatní se už vesměs rozešli, jen pár dětí zůstalo zvědavě koukat

Kelan

Ostatní se konečně začali rozcházet a chlápek se omluvil za svou podezřívavost. To bylo asi tak to, co jsem chtěl, nevypadal jako zlý muž. "Ebon Hawk.." Řekl jsem a podíval se na muže. "Hledám starou legendární loď, jmenuje se Ebon Hawk, nějaký hodně starý muž na zdejší planetě by měl o té lodi něco vědět." Začínal jsem mu věřit, a tak jsem mu prostě řekl, proč jsem zde přišel. Neměl jsem vlastně už důvod mu nevěřit. Buď o tom něco věděl, nebo nevěděl. To, že hledám tu loď přece není žádné tajemství. A navíc nebyli žádní nepřátelé, kteří by po mně kvůli té věci šli. Sice jsem byl Jedi a to bylo zakázané, ale co.. To přece nikdo nevěděl, snad jen ti, co jsou citliví na Sílu, můj mistr a mí tři bývalí spolužáci.

Když muž uslyšel jméno lodi, tak sebou lehce cukl. Ebon Hawk? Slyšel jsem to jméno, vím koho máte na mysli... mohu vás za ním dovést, ale pokud s vámi nebude chtít mluvit, pak vás musím požádat abyste na něj nenaléhal. řekl a zřejmě to myslel docela vážně. Abyste to pochopil, ten muž je starší než se zdá, ochránil naše město před mnoha lety... nechceme, aby ho někdo rušil proti jeho vůly, rozumíme si doufám? řekl, jako kdyby mluvil o nějakém váženém mistrovi, nebo hrdinovi...

Kelan

Jeho chování bylo najednou úplně jiné, na můj vkus divné. Zdálo se, že něco víc o té lodi ví i on sám, ne jenom ten muž, ke kterého jsem na této planetě hledal. To jsem ale hodlal zjistit až potom. "Samozřejmě, nejsem z těch, kteří by někoho nutili do činů proti jeho vlastní vůli." Pronesl jsem k němu a upřel na něj pohled. "Můžeme za nim co nejdříve prosím? Potřeboval bych se ho na tu loď zeptat. Samozřejmě ihned opustím planetu v případě jeho nezájmu semnou mluvit." Pověděl jsem mu a čekal co odpoví.

Dobrá, bydlí na kraji města v malém domku, když budete sledovat tuhle cestu nemůžete ho minout. Ale jak říkám, nepokoušejte se o nic hloupého... řekl ti a ukázal rukou. Pak zřejmě ztratil zájem o další dialog a odešel...

Kelan

"Děkuji." Řekl jsem mu a jelikož nejevil zájem o další dialog, tak jsem se vydal ve směru, na kterém mi mapa ukazovala aktuální Quest. Po cestě se mi zapl bonus a tak jsem vyskillil 10 obyvatelů, abych ho splnil. Ne, dělám si srandu. Pokračoval jsem prostě směrem, který mi ukázal, abych se dostal za tím mužem. Myslel jsem si, že když měl o něj takovou starost, tak tam půjde semnou a bude mě hlídat nebo tak něco. Tenhle chlap se mi zdál docela záhadný. Jakmile jsem zahlédl malý domek, který odpovidal popisu, tak jsem se přiblížil ke dveřím a zaklepal.

Prošel jsi defacto napříč městem, které nakonec nebylo tak velké. Byly tu domy různých stylů a z různých materiál. některé kamenné, jiné postaveny z rozebraných lodí. nakonec jsi došel až k domu na pokraji města. Byl to jistě ten, který si hledal. Zaklepal jsi a chvíli čekal. Nic se nedělo. Zaklepal jsi znova. Pak se dveře otevřely a uvnitř stál postarší muž. Rozhodně na první pohled byl mnohem starší, než jak vypadal, to jsi cítil naprosto jasně. Ah vy... čekal jsem vás, pojďte dál... řekl a vydal se do útrob svého domu. Zavřete za sebou dveře, dáte si čaj? zeptal se

Kelan

Zaklepal jsem jednou a nic se nedělo, zaklepal jsem tedy podruhé a čekal, co se bude dít. Zprvu nic, pak se ale dveře otevřely a v nich starý muž, nejspíše ten, kterého jsem hledal. Můj cíl bylo najít neznámého muže na neznámé planetě. Podařilo se mi to a to docela lehce, což bylo velmi podezřelé. "Zdravím." Řekl jsem mu a vstoupil, pak jsem na jeho pokyn zavřel dveře, přičemž jsem se zamyslel nad tím, že řekl, že mě očekával. Bylo mi to nějaké divné. Ten muž mu nemohl přece říct, že tu jsem nebo tak něco. Nakonec jsem mu odpověděl i na ten čaj. "Dám si, děkuji... " Pronesl jsem k němu a pak ještě dodal. "Očekával?"

Ach ano, očekával. Měl jsem vizi o vašem příchodu. Pravda, bylo to před 120ti lety, ale to nehraje roly... řekl muž, který mezitím zašel do jiné místnosti. Posaďte se zatím... za chvíli to bude... řekl. Za chvíli jsi uslyšel cinkání kovu o porcelán a muž vešel se dvěma hrnky s kouřícím čajem. Dobrá tedy, máte otázky a já vám jsem ochotný odpovědět, ale jen za cenu toho, že pro mě pak něco uděláte na oplátku... řekl a položil před tebe hrnek čaje

Kelan

Bylo to divné. Věc začala nabírat nové otáčky a já jsem byl čím dál tím více zamyšlený nad tím, co se tu právě dělo. To, že mě čekal, mě překvapilo, ale to, že měl vizi před 120 lety, mě absolutně dostalo. Sedl jsem si ted, jak chtěl a čekal na čaj, který za chvíli donesl. Chtěl odemě něco na oplátku, proč ne, byl jsem schopný pro Ebon Hawk udělat cokoliv, nečekal jsem, že to bude zadarmo. "Dobře tedy, udělám pro vás, co bude v mých silách." Řekl jsem mu a opět se zamyslel, zajímalo mě, jestli, když měl vizi, o mně ví, že jsem Jedi. Pravděpodobně ano. "Chci se zepat na Ebon Hawk, všechno co o ní víte, hledám ji. Chci ji najít." Pronesl jsem k němu a čekal, co odpoví.

Muž se napil čaje a chvíli se díval do stropu. Pak polkl čaj, který povaloval na jazyku. Já vím, ale zajímalo by mě proč jí hledáte... ta loď patří do historie, je to víceméně relikvie, zastaralé zbraně, dokonce i pověst nejrychlejší lodě už asi nebude úplně aktuální... řekl. Bylo ale poznat, že mluví o něčem, co velmi dobře zná. Nejenom zná, ale byl sis praktický jistý, že byl na palubě lodi. Zajímalo by mě zkrátka, proč jsem měl vizi o vaší návštěvě dávno předtím, než jste se narodil... dodal

Kelan

Ok, další divná věc. Myslel jsem si, že když mě očekával, tak věděl proč a že ví, proč měl vizi. To v té vizi nejspíše nebylo no. "Jsem zmatený. Takže vy nevíte, proč jste mě očekával?" Otázal jsem se ho a pak trochu odbočil. "Řekněte mi, byl jste na palubě Ebon Hawku?" Od téhle otázky jsem očekával, že mi poví něco víc. Pak jsem mu konečně odpověděl na jeho otázku. "Protože je to loď, která má spoustu za sebou, bohatou historii, proto jí chci minimálně aspoň vidět." Pověděl jsem mu a čekal, co mi řekne.

Měl jsem vizi toho, že přijdete, že se budete ptát na Ebon Hawk a... zarazil se krátce jako kdyby přemýšlel. A... nic víc, nevěděl jsem proč budete chtít tu loď najít... dodal a znovu se napil čaje. Pak sklopil oči a opět chvíli přemýšlel. Ach ano, byl jsem na palubě Ebon Hawku, před mnoha a mnoha lety. Měl jsem tu čest být jeho pilotem, nejlepší loď, co jsem kdy pilotoval. řekl a bylo vidět, že ho ta vzpomínka bolela

Kelan

A nic? Zajímavě se zastavil. Nemyslel jsem si, že jen přemýšlel. No při tom jeho povídání jsem se ale konečně pustil do čaje, uplil jsem hned půlku, bylo to horké, chtěl jsem trochu zapištět, ale co bych to byl za chlapáka žejo. "Dobře. Dostáváme se k samotnému dovršení mého příchodu. Pomůžete mi ji najít? Nebo, řeknete mi alespoň kde je? Já rád pracuji sám." Otázal jsem se ho a opět upil čaje. Tentokrát jsem však usrkl, kvůli opatrnosti. "Jaktože žijete takovou spoustu let?" Zeptal jsem se, protože mě to dost zajímalo.

Muž dopil čaj a položil šálek čaje na stůl. Když slyšel tvůj zápal pro věc, tak se musel usmát. Ach ano, taky jsem býval takový, zapálený do všeho, žijící pro moment, ale pak jsem narazil na Ebon Hawk a na jeho kapitánku... změnili můj život. řekl, zvedl ruku a šálek odlevitoval na dřez kousek vzadu. A jak je možné, že žiju dlouho? Stává se to lidem, kteří jsou mocní v Síle... řekl. Ale to VY nejspíš víte, že? dodall trochu spiklenecky

Kelan

Ano, byl jsem do toho zapálený, ale to bylo asi proto, že jsem byl mladý. Jakmile ale začal šálek čaje levitovat na dřez a uslyšel jeho tón, kdy mi říkal, že o tom něco vím, tak jsem polkl. "Neívm o čem to mluvíte. Mám snad cit pro Sílu? Hahaha, tak to bych se klidně mohl stát Jedijem jako vy žejo. No, jsou vyhnaní, takže asi raději ne." Snažil jsem se zastírat něco, co už asi dávno věděl. "Kapitánka? Jak se jmenovala? Jak to změnilo Váš život?"

Muž se usmál. Jistě, chápu... v téhle době není moudré odhalovat svojí totožnost... ale předemnou toho moc neutajíte... řekl. Pak ses ale optal na kapitánku a jemu přešel přes obličej stín. Nevím, zda o tom chci mluvit... odešla, postavit se zlu a už se nikdy nevrátila... je to vzpomínka, která je i po tolika letech stále živá... řekl. V jeho očích se zablekla nějaká dávná vzpomínka a všiml sis, že ho ta vzpomínka ranila do živého...