Zvláštní rada

Kelan

Meditoval jsem a o ničem nepřemýšlel, moje mysl byla naprosto klidná, aspoň protentokrát. Najednou Síla okolo začala zesilovat a její přítomnost byla stále větší. Pak jsem náhle ucítil přítomnost nějaké osoby. Podíval jsem se na osobu a vykulil oči. Díval jsem se na ní překvapeným výrazem, zeptala se mě na něco, chvíli jsem tu otázku nepobral, ale hned jsem se vzpamatoval a odpověděl jí. "Já,.. jmenuji se Kelan a jsem.. člověk.." Pronesl jsem k ní a při posledním slově se trochu pokusil o milý smích se zavřenýma očima GIN SMILE. Prohlížel jsem si jí, byla průhledná, takže nebyla živá! Ale roucho rytířů Jedi, to mnoho nasvědčovalo. Mohla by to být kapitánka lodi? "Dostal jsem ho od jednoho starce, Jedije, krystal mu vrátím, ale předtím mi řekl, že mi to pomůže najít Ebon Hawk."

Jedijka se usmála. Tak on stále žije? To ráda slyším... děkuju za tu novinu... řekla a lehce se uklonila. Moje jméno zní Meetra Surik, Ebon Hawk býval moje loď před mnoha lety představila se. Nevím sice proč hledáte tu loď, ale možná bych vám mohla pomoci... řekla a zamyslela se a pak se znovu zasmála. Jeho smysl pro humor se nezměnil... řekla. Každopádně vím, kde by ta loď mohla být, ale nevím, v jakém stavu bude po 300 letech...

Kelan

Jedijka se docela rozpovídala, což jsem rozhodně vítal, neměl jsem rád ty tajemné maníky, co pronesli tři slova a byli záhadně ztiha, aby vypadali cool. "Anoo, žije, taky jsem se doslechl, že už mu je okolo 300 let. Je to vážně ohromující, vzhledem k tomu že mně ani nebylo 30." Pronesl jsem k ní a trochu se pousmál. "Hledám jí, protože znám její historii a nechci aby upadla, ta loď sebou nese spoustu vzpomínek a vesmírné lodě jsou mým koníčem, jednu jsem dokonce sám postavil. Pokud to víte, řekněte mi to prosím, na stavu nezáleží." Řekl jsem a v tom mi došlo, že ona vlastně žila v té době taky. "Vy jste žila za dob Darth Revana? To je taky ohromující, po posledních dnech už mě nic nepřekvapí. Kdo vůbec jste? To jméno neznám."

Jedijka se zatvářila celkem vážně. Ano, žila jsem v té době, účastnila jsem se války proti Mandalorianům, a pozdější sithské války a občanské války jediů... a nedivím se, že vám mé jméno nic neříká, historie si mě pamatuje jen jako vypovězenou... řekla a prohlédla si jeskyni, zřejmě s dávkou nostalgie. Každopádně jsem Ebon Hawk zanechala na jedné planetě v neznámých končinách vesmíru, společně se strážcem, aby jí hlídal, až se pro ní vrátím... bohužel k tomu nikdy nedošlo... řekla...

Kelan

Poslouchal jsem jí docela udiveně, když mluvila o té době, když ale řekla to slovo, zarazil jsem se úplně. "Vypovězená?! Já teď mluvím, s vypovězenou?" Pomyslel jsem si a vykulil oči. Když mluvila dál, tak jsem opět zbystřil. Strážce lodi,.. "Je možné, že by tam ten strážce mohl být i teď? Po 300 letech? " Otázal jsem se a prohrábl si vlasy. Přemýšlel jsem o té planetě, pokud to byly neznámé končiny, tak asi nebyla obydlená. "Znáte souřadnice té planety?" Dodal jsem ještě, bylo mi jasné, že nejdříve budu muset odnést medajlon zpátky tomu muži.

Meetra Surik se zasmála. "Ach ano, jsem si téměř jistá tím, že bude stále hlídat loď. Vždycky na něj bylo spolehnutí..." řekla a přešla ke krystalové formaci, po které přejela rukou. "Znám souřadnice planety, ale to není ten problém, planeta je v neznámých končinách a nejsem si jistá tím, zda někdo zná hyperprotorové cesty... a bez nich je cesta příliš nebezpečná..." řekla.

Kelan

Na poznámku o tom, že je cesta bez znalosti hyperprostorové cesty příliš nebezpečná jsem se jen pousmál. "Víte, takový jsem já, nejsem oficiální Jedi, jsem dá se říct jen poutník, který se snaží dosáhnout dobrých cílů ať už je cesta pro mě jakkoliv nebezpečná. Prošel jsem si už spoustu takových cest..." Pronesl jsem k ní a dodal. "Dejte mi ty souřadnice, já pak odnesu medajlon zpátky. A vydám se tam..

Vypovězená se opět trochu pousmála. Jsem si jistá, že jste čelil mnohému nebezpečí, ale bez hyperprostorových koordinátů je tu velká šance, že vaši loď roztrhají síly nestabilních koridorů. Dám vám souřadnice planety, ale opravdu vám nedoporočuju letět bez znaloti stabilních koridorů. Nevím sice, kdo by je mohl znát, ale pokud někdo ano, pak to budou pašeráci, možná Huttové... řekla

Kelan

Jo, zdálo se že Vypovězené docela záleží na tom, co se semnou stane. Čekal bych, že když mě poprvé vidí, že jí bude vlastně docela jedno, co se semnou stane, očividně to tak ale není. "No o tom ale můžeme jen polemizovat že?" Pronesl jsem s mirnym smichem a kyvl tedy. "Dobře, poletím na Nal Huta a zkusím to zjistit, nemám sice tušení, kde začít, ale třeba na něco přijdu."

Jedijka se trochu pousmála. "Věřím tomu, že jako Jedi si poradíte, nemám o tom pochybnosti. Přeji vám hodně štěstí" řekla, dodala ti koordináty a její obrys pomalu vybledl a zmizel. Světlo kolem pominulo a ty jsi se opět oběvil v temné jeskyni. Jako kdyby tohle všechno byl jen sen. Nebýt koordinátů, které sis napsal na datapad tak bys neměl žádný důkaz, že se tohle vlatně stalo...

Kelan

Všechno najednou zmizelo, včetně Vypovězené. i ten pocit Síly se zmírnil. Pro jistotu jsem se podíval na datapad, jestli tam fakt ty kódy jsou, byly tam. "Ok, tak.. a jde se na loď.. připadám si jako bych furt jenom cestoval z planety na planetu." Zamumlal jsem si pod nosem a zamyslel se, jestli se tu nezdržím, alespoň chvíli, na Dantooinu, přece jenom jsem tu strávil hodně času. No, vyvdal jsem se prostě zpátky chodbami a kochal se pohledem těch barevných krystalů, které mi osvětlovaly cestu. Krystal mě vedl tou propletenou cestou sem, nebyl jsem si jistý, jestli mě i vyvede ven..

Nebyl větší problém dostat se ven z jeskyně, ale zvláštní aura, která tě provázela tu už nebyla. Cítil ses ale tak nějak ... lépe, přeci jen jsi mluvil s jednou z nejslavnějších jediek z historie. Dostal ses na světlo a všiml jsi, že tábor je stále opuštěný, zřejmě se nikdo nehodlal vracet...