Svět tísíce měsíců

Kelan

Bylo mi to divné, nějaká kapitánka? Věděl jsem o kapitánech, kteří byli na palubě Ebon Hawku. Teda věděl jsem o těch známějších. Revan, Vypovězená Jedi, jejíž jméno jsem neznal, ale byla proslulá tímhle jménem stejně jako jejími činy. "Dobře, nemluvte o tom, pokud nechcete. Ale... Chci se Vás zeptat. Kolik Vám je let?" Legendy na lodi pluly před stovkami let, kapitánka tohoto pána musela být stará tak 80 let, víc asi ne. Věděl jsem, že je starší než normální lidé, ale tak starý přece být nemohl.

Starý jedi se ještě chvíli díval někam do dálky, mohl jsi jen tušit, co se mu honí hlavou. Dost možná vzpomínal na staré časy. Pak se ale zase od srdce zasmál. Cožpak nevíte, že ptát se starých lidí na věk není slušné? zeptal se a zasmál se ještě jednou. Mám návrh, hrajete Pazaak? Pokud mě porazíte, tak vám svůj věk prozradím... řekl a odněkud vytáhl 2 balíčky karet...

Kelan

To, že to bylo neslušné mě moc nezajímalo, zkrátka mě to zajímalo a byl jsem pro to schopný hrát i Paazak, který jsem se naučil na Coruscantu v první letech mého tréninku ve volném čase. "Dobře, zahrajeme si. Na jeden set ale." Pověděl jsem mu a čekal, jestli začnem hrát nebo ne. Hlavně mě zajímalo jak v textové RPG hrát paazak, snad jen na paazak.org se registrovat a dát si duel. Ale to bylo na GM :3

Od prvního kola bylo jasné, že Pazaak je něco, co pro jedije bylo víc, než jen koníčkem. Zřejmě znal všechny finty, která mu hra nabízela, ale tak jako tak to byla hra která spočívala velkým dílem na náhodě. První kolo se ti povedlo vyhrát, ale další 2 kola skončila remízou. Ty jsi na nich ale vyplýtval víc karet než on. Další 2 kola pak vyhrál on. Povedlo se ti srovnat v dalším kole, ale už ti nezbyly žádné karty do poslední hry, kdežto on měl stále ještě 2. Osud byla ale zřejmě na jeho straně, takže vyhrál poslední kolo. Bylo ale vidět, že si hru užívá. Už dlouho jsem neměl takhle zajímavou hru, místní si na Pazaak moc nepotrpí, takže si zahraju jen občas s piloty, co nás zásobují. řekl, když jste odložili karty. No, popravdě bych vám stejně nemohl říci, kolik mi přesně je, je to divné, ale člověk to časem přestane sledovat. Bude to ale něco málo přes 3 století... dlouhá doba, že?

Kelan

Začali jsme tedy hrát, hra vypadala zpočátku blědě pro mě, pak jsem to vyrovnal, ale nakonec jsem stejně prohrál. Většinou to prostě není o tom, kdo je lepší hráč, ale komu chodí lepší karty, zvláště když ty karty byly jeho a neviděl jsem ho ty karty zamíchat. "Já jsem to nehrál čtyři roky, naposledy na Coruscantu." Řekl jsem mu a na tváři se mi objevil hodně překvapený, až zaražený výraz. To nemohlo být možné, to nebylo možné přece, víc jak tři století? Vždyť on žil za dob Revanova impéria, i jeho legendárnímu návratu ke světlu! Musel vidět Darth Malaka a být v době, o které jsem všechno jenom slyšel a četl! "To, to není možné... Jak se jmeovala ta kapitánka?" Zeptal jsem se znovu a vážněji. Šlo vidět, že jsem byl hodně překvapený.

Jedi sklidil svoje karty opět pryč. Lehce se pousmál nad tím, že jsi nehrál Pazaak 4 roky. Já jsem ho nehrál podstatně déle, ale to nevadí. Byla to dobrá hra... řekl a šel si udělat další čaj. Ani se neptal, zda chceš a přinesl ti další šálek. Tenhle ale byl daleko aromatičtější. Cítil jsi z něj nějaké sladké ovoce, ale nevěděl jsi jaké. No, není možné? Pokud nevěříte tomu, že mluvím pravdu, pak se nemusíme dále bavit... pokud ale chcete najít Ebon Hawk, možná byste mi věřit měl... řekl

Kelan

Měl pravdu, pokud jsem se chtěl dozvědět víc, tak jsem mu věřit musel. "Fajn, uznávám že to tedy možné je vzhledem k tomu, že některé rasy opravdu žijí tak dlouho. Ale člověk kvůli citlivosti na Sílu? S tím jsem se ještě nesetkal, musím říct, že to je velice zajímavé.." Pronesl jsem k němu a zamyslel se nad svou předchozí otázkou. Asi mi nechtěl říct jméno te kapitánky, nicméně.."Jak mi můžete pomoct najít Ebon Hawk?" Otázal jsem se ho s upřeným pohledem a upil čaj.

Zvláštní, nejsem první ani poslední člověk, který díky Síle žil dlouho. A mezi nimi nejsem zdaleka nejstarší... řekl ti a pak se zamyslel. Je to už mnoho let od doby, kdy jsem opustil Ebon Hawk, ale pokud chcete opravdu vědět, jak to s lodí bylo potom, tak vám mohu pomoci... řekl a přešel ke skříni, kde se chvíli hrabal. Nakonec vytáhl stříbrný amulet, který, zdálo se, obsahoval malinký kousek krystalu. Tohle je věc, která by vám mohla pomoci... půjčím vám to a vysvětlím vám, co s tím, pokud my slíbíte, že to přinesete zpět...

Kelan

"No já toho zas mnoho nevím, jsem poměrně mladý, rozhodně několikrát mladší než vy." Řekl jsem mu a díval se, jak vytahoval krystal. Zdál se mi velice zajímavý, určitě z toho něco vyzařovalo, něco silného. "Chápu, přinesu ho zpět, nemějte strach, slibuju." Pověděl jsem mu a dopil ten čaj. "Jak mi teda může pomoci amulet k objevení Ebon Hawku?" Zeptal jsem se a začal sám přemýšlet. Co mohl mít amulet společného s lodí?

Při zmínce o věku se muž trochu zamračil, ale spíš tak naoko. Zřejmě mu ta poznámka nepřišla úplně zdvořilá. Když jsi mu ale slíbil, že mu krystal vrátíš, tak ti ho podal. Dám vám souřadnice k jeskyni, která se nalézá na Dantooinu. V té jeskyni vyhledejte průsvitnou formaci krystalů, položte medailon k ní a meditujte... pak vám bude vše jasné... řekl smrtelně vážně

Kelan


Mně to moc nezdvořilé nepřipadalo, došlo mi to až po tom, co se zamračil. Tak, byla to pravda a to, že je o mnoho starší, než já, jsem považoval za čest a ne urážku. Kdo má takové štěstí, aby se dožil tolika let? Jakmile stoupla vážnost konverzace téměř na maximum, tak jsem polknul a kývl. "Dobře, nahrajte je zde prosím." Pověděl jsem mu a sebral si medajlon, přičemž jsem mu podal datapad, aby tam nahral souřadnice. Vše, co po mně chtěl, jsem si pečlivě zafixoval. Tohle nebylo něco, z čeho bych si mohl dělat srandu, nejspíše.

Muž ti zadal souřadnice na datapad a ten ti pak vrátil. Oči měl celou dobu upřené na medailon. Nemusím vám snad říkat, že bych ocenil, kdybyste o mě nikde nemluvil, Jediové to mají v téhle době těžké a já už nejsem tak mocný, jako jsem býval dřív... řekl a uklidil nádobí do dřezu. Budu očekávat váš návrat... dodal

Kelan

Na to všechno co řekl, jsem jenom kývl. Tohle přikývnutí ale taky bylo smrtelně vážné! Jako, bylo to tak myšleno žejo. Bezeslov jsem se podíval na T7 a mávl na odchod. Medajlon jsem si schoval pod plášť do róby, aby neupozorňoval. Jakmile jsme se svým robotem vylezli z baráčku, tak jsem se vydal zpět k lodi. Doufal jsem, že cestou přes město mě nikdo nezstaví nebo tak něco. Neměl jsem náladu se teď s nikým ani vybavovat.

Nikdo na tebe nemluvil. Vesničané tě nechali projít přes celé městečko bez jediného problémů až ke tvé lodi. Pár děti se sice přiblížilo blízko k tvému droidovi, zřejmě něco podobného neviděli vůbec, nebo málo, ale nikdo se nepřiblížil tak moc, abys musel zasáhnout...

Kelan

Šlo to hladce, dostal jsem se až za město, odkud jsem přišel. Nesnažil jsem se dělat problémy a nikdo se nesnažil je dělat mně. "Tak a jsme tady.." Pověděl jsem do vzduchu a otevřel maskování své lodi. Spolu se svým droidem jsem nastoupil do lodi a vytáhl datapad. Přeposlal jsem informace T1čce.."T1, letíme na Dantooine. Nejbližší možná přistávací plocha k těmto souřadnicím." S tímto pokynem se zapnuly motory a má loď už se vznášela v galaxii.